19. kapitola

6. března 2017 v 17:21 | S. |  Žít
" Tebe neznervózňuje to, že to projedeme?" zeptám se jen tak btw Lupina, když jsme spolu seděli u jezera a já po něm házela kamínky, abych si aspoň nějak vynutila jeho pozornost. SAMOZŘEJMĚ, že jsem jako hrozně VYSPĚLÁ, ale hey, moje emocionální vyspělost je na úrovni dvanáctiletýho dítěte.
" Je malá šance, že to nezvládneme." mrkne na mě a jemně mě dloubne do žeber.


Voní po - " skořice " šeptnu témeř neslyšně a zaregistruju jeho mírně nakrčené obočí, jako že to nepochopil. Věděla jsem, že ho to uvede do rozpaků, takže jsem se k němu nahla jak nejvíc jsem mohla, musel cítit můj dech na svým krku, celý to trvalo pár vteřin, kontrolovala jsem, jestli bude poklepávat nohama, nebo dá najevo nervozitu, ale hey, udělala se mu husí kůže. Takže už víme jak na Lupina.
" Voníš po skořici. Což je super, je to výrazná vůně, budeš spíš lákat samičky. " vysvětlím s úsměvem a dostane se mi jen uchichtnutí a pobaveného zakroucení hlavou.
" Já si se samičkama dám pokoj. " odpoví jakoby nic a zadumaně se strojeným úsměvem sleduje svoje boty.
" To jsou kecy Remusi, všimla jsem si, jak jsi začal víc sledovat slečny kolem sebe. To tu ty roky předtím nebylo. I když hey, chápu, větší prsa a zadky. " vyvracím mu jeho vlastní odpověď a tak nějak předpokládám, že moje sebestřednost zvítězí a já zase budu TAMTA Ema.
Každou chvíli.
Ale ne.
Ne. Já chci být já. Ne ona.
Teď se vážně ovládej a buď rozumná.
Normální.

Jeho smích.
" Jo, tak jsem kluk, samozřejmě, že se nenápadně podívám. " začne a jemně si oblízne rty. Zaměřila jsem se na, díky sluníčku, prakticky zlatavě hnědý vlasy, který mu trošku spadaly do očí a tančily na řasách. " Nicméně, tohle je to jenom o přitažlivosti, jinak je důležitý to uvnitř. " začne a já se vermomocí snažím to neříct.
Neee Emo.
Neříkej to!
" Vagína?" vypadne ze mě najednou a prásknu se do čela, zatímco on se nahlas zasmál.
Posrala jsi to.
ZASE.
" Duše?" vypadne z něj a nevyhnu se jeho rentgenovému pohledu.
" Nesvěřuj svou duši jiným lidem, Remusi. " varuju ho s posmutnělým úsměvem, i když je tady ta snaha vypadat jak kdybych byla zfetovaná a můj život byl vyloženě reklama na myšlenku typu " Mně nevadí, že venku prší, hlavně, že je slunce v duši!"
Ne.
" Musíš si správně vybrat, Emo. To je celý. " nahne trošku hlavu na stranu a teprve teď si všímám, že má zorničky rozšířený adrenalinem, jak kdyby ho čekal skok s padákem do klece se žralokama a následný boj o život.
" Ne, Remusi, ty mě nechápeš. KAŽDEJ ti ublíží. Jedinej kdo na tebe vždycky zbyde jsi jen ty sám. Nikdy nikomu nesvěřuj duši, musíš bejt připravenej za každý situace odejít, aniž by chyběl jakýkoliv kousek tvojí úžasný osobnosti. Tvoje duše je jen tvoje, nikoho jinýho. Nenech si ubližovat. "

Nezní to vůbec jako já.

Nebo víš co? Nebo věř každýmu, kdo se na tebe jen usměje. Vkládej svoje naivní naděje do lidí, kteří si nezaslouží dýchat stejnej vzduch jako ty. Protože pak si prožiješ to, že budeš akorát brečet z toho, že ti ZASE někdo ublížil a ty jsi nebyl schopný proti tomu něco udělat, protože jsi VĚŘIL.
Protože jsi MILOVAL.
A zkoušej to pořád dokola, dokud nezjistíš, že se další ráno už nechceš probudit, protože uvnitř tý svojí DUŠE už nic nemáš a nemůžeš se už zachránit.
A maj jí lidi, kteří ti jí jen pošlapou a bude jim to jedno, že se podílejí na zničení člověka.
Tak tohle udělej, Remusi.
Neposlouchej TAMTU Emu, tohle je to, co jsem ti chtěla říct.
Ale hey, řekla jsem, že budu rozumná. Takže nemůžu říct to, co opravdu cítím. Chci být odvážná jako ty. Chci důvěřovat lidem.

" Je to o stanovení hranic. To, že miluješ neznamená, že se musíš sebe sama vzdát. " poučí mě a ucítím, jak se jeho noha opřela o tu mou. Vzájemný pocit blízkosti.
Pouto o který nechceš přijít.
" O čem by pak ten cit ale byl, když tomu druhýmu nedáš všechno?" zeptám se jakoby nic, ale nemám odvahu se na něj podívat, protože mi už zase jdou slzy do očí.
" To je jen o tom, že si sebe sama pořád nedokážeš dostatečně vážit. Musíš vědět kdy je správný odejít. Nesnaž se ostatní zachránit svým citem na úkor sebe sama. "
" Ale přesně tohle pro mě děláš. " odpovím prakticky hnedka, trochu hlavu nakloním jeho směrem a zírám nepřítomně před sebe.
Ticho.
" Proč tohle děláš, Remusi?" zeptám se znovu jakoby nic a mrzí mě, že nemůžu říct, že mi buší srdce nervozitou a tak dále.

Už je tady.
TAMTA EMA.

Je úplně v klidu, její mozek je tak nějak citově vyplej, ani nevim, proč do něj takhle šije.
Proč ho vědomě tlačí do kouta. To jí nestačí, že nic necítím, i kdybych si to tak moc přála?
" Protože ti věřím, že mi neublížíš. " odpoví jemně a ucítí jeho ruku na svých zádech.
Ani nehne brvou.
Věděla to.
Věděla moc dobře, že - " Hele Emo, chtěl bych ti něco říct.." začne s tím potulným úsměvem a na pár vteřin se zarazí, když ho sleduje těma chladnýma očima. Takhle jí neznal. Trošku v něm hrklo, nicméně... " jseš skvělej člověk. Máš velkej potenciál být ještě lepším člověkem a toho si opravdu vážím. Toho,že .... že mi věříš, jsi upřímná a hey, když jsi nervózní, tak jsi hrozně krásná - "
" Ne. " skočí mu do řeči, aniž by se obtěžovala na něj zprvu podívat. " Co, ne?" zeptá se mírně vyděšeně mladík a TAMTA EMA si poposedne, aby se jí nemohl dotýkat. Lehce se pousměje, pohladí ho hřbetem ruky po tváři a zpříma se mu dívá do zmatených očí.
" Jsi jedna z nejlepších věcí, která mě v životě potkala. " začne monotónně, jak kdyby se jí to vůbec netýkalo - " a právě proto bychom - "
" Pšt. " špitne s úsměvem a už jí začíná bejt zle z toho, jak citlivý oči má. Jak jí VĚŘÍ, jak DOUFÁ, že zrovna ONA ho pochopí a příjme.
Ale víš co, Remusi...?
Celkem zkušeně se k ní nakloní. Zase ucítí jeho ruku, tentrokrát na tváři. Naivně se culí a oči mu zářej radostí.

Tak dělej, Remusi.
Tak se do toho vrhni.

Ve vteřině ucítí, jak si jí přitáhne trošku za tvář a jeho horký dech. Určitě je hrozně nervózní, trošinku se chvěje.
Možná je stejně nervní jako byla Ema s Blackem.
Jeho jazyk jí přejel po spodním rtu.
Ne.
Není to ono.
Neměla by tohle dělat, zbytečně mu ubližuje. Vteřinu dvě se chová, jak kdyby nic, než ho taky na oplátku trochu silněji kousne do rtu, chytne ho za krk jednou rukou a druhou za tvář.
" Potřebuju tě, Emo.." špitne a opře si svoje čelo o její a zavře oči.
Ale víš co, Remusi....?

Pojď si zničit život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama