16. kapitola

15. ledna 2017 v 16:24 | S. |  Žít
" Evansová?!" ozve se přes celou společenku a zrzka se nechtěne zaculí. James přitancoval ke stolku, kleknul si a - " Pottere, nech toho!" napomene ho celá rudá, zatímco já je s nuceným úsměvem sleduju a v hloubi duše ohromně závidím. Kéž by mě někdo pozval VEŘEJNĚ !
" Půjdeš se mnou na ples?" zeptá se jemně a ukáže kytici růží, kterou měl skrytou za zády. Zrzka se hlasitě zasměje a já skepticky pozvednu obočí.
Jsem hrozná kamarádka. Nemůžu si pomoct.
"No joo.." špitne Liliana, zasměje se a dá Jamesovi malinkou pusu na tvář.

" Takhle se to dělá" pohodí Dvanácterák směrem ke svému nejlepšímu kamarádovi, který se tvářil asi stejně jako já a sledoval vše z bezpečné vzdálenosti u krbu.
" Já nepotřebuju holky uplácet kytkama" odvětí namachrovaně Black a nervózně se ošije.
Nenene.Možná neuplácí kytkama...ale něco tady je.
Sirius něco..skrývá.
Neuplácel kytkama. Uplácel něčim s větší hodnotou.
Minimálně pro něj.
" Koho pozveš ty? " zeptá se potišeji, jakoby nic Potter, nejprve se mu dostane jen nasraného pohledu a teprve potom odpovědi jako takový " Já už jsem na plesy...dospělej. To přenechávám Vám, dětem. " odfrkne si namachrovaně a nechápavě zakroutí hlavou.
Kecá.
" Lžeš Blacku, chceš jít. " vypadne ze mě a roztluče se mi srdce, když se na mě podívá a dostane ze sebe jen duté " Aha. A to proč?"
OMG! Co mu je?! Chci říct, neudělala jsem nic hroznýho, prostě vidim, že lže, tak to řeknu, je to jen citlivka s imaginární vagínou a musí NUTNĚ mít pravdu, I když evidentně lže!
" Je ti nepříjemný, že James pozval Lili. Chtěl bys jít. Možná nemáš s kým." pokrčím rameny a snažím se nevšímat si Dvanácterákova poťouchlého úsměvu, protože to určitě bylo něco, co už spolu řešili a James moc nepochodil.
" Martinsnová, dám ti jednu radu." začne, přimhouří oči, ruce si složí do klína, tak, že prstama vytvoří jakousi stříšku a sleduje "cosi" před sebou, aby se na mě nemusel ani podívat.
" Laskavě se mi přestaň vrtat v hlavě. Nevíš co se mi tam honí a nebudeš to vědět. Takže buď tak hodná a mlč. " usadí mě, na pár vteřin se falešně usměje, zakroutí hlavou a vrátí se ke sledování plamenů.
Aha.
Okay.
Proč ne.
Však má pravdu, žejo.
Ale - poslední šance, slibuju, Emo.
" Pojď ven. " vyzvu ho, cítím jak mi zase naskakujou rudý fleky na obličeji, jsem v pozici, jak kdybych měla z křesla vyskočit, I když mám paradoxně stresem zkoprnělý nohy.
Neochotně se zvednul, strčil ruce do kapes černých kalhot, jakoby mě neslyšel se vydal skrz vchod obrazem na chodbu a já poslušně za ním.
Teprve teď nastává to psychický peklo. Zase toho mám tolik co říct, jen nevím jak.
"Tak co je?" ten rádoby otrávenej hlas je fakt...k nasrání. Byl opřenej o stěnu, ani se nedíval na mě a prostě čekal.
" Co se děje. " zeptám se jemně, uvědomuju si, jak jsem nakrabatila obočí a mám doširoka rozevřený oči strachem. Rozhodně mám I zvětšený zorničky.
" Nic. "odsekne, na pár vteřin se po mně podívá a v očích má stopičku bolesti.
" Jestli tě odmítla,tak - "
" Chápeš, že mě nikdo neodmítl? Jsem Black." vyštěkne podrážděně a na pár vteřin zavládne ticho.
" Jsi JEN Black. " odvětím a pro změnu nemám odvahu se na něj tentokrát podívat já, když se podíval mým směrem.
" Dobře, vezmeme v potaz, že jsi nikoho nezval - " začnu zmateně a prohrábnu si vlasy jak jsem to okoukala od něj.
" Takže.." pokračuju nerozhodně, srdce mi tluče jako o závod a ten zatracenej hlásek v hlavě mi říká, abych to ROZHODNĚ nedělala.
Ale hey, mám asi ráda to, jak si vždycky vyberu tu nejvíc kreténskou možnost, která se mi naskytne.
Emo, nedělej to.
Emo?!
NEDĚLEJ TO.
"Takže co " vyštěkne a já na pár vteřin zavřu víčka. Oba víme co bude následovat.
" Takže bys šel se mnou? Třeba. Chci říct...hey, pokusim se nezvracet a tak.." začnu zmateně, zoufale se na pár vteřin zakřením a -
" Ne." odpoví jakoby nic, podívá se mi do očí a nuceně zvedne koutky úst do úsměvu, takže vypadá trochu jako kynutej knedlík.
" Okay. " odpovím s falešným úsměvem a cítím, jak mi zase jdou do očí slzy.
Před ním ne.
Rozhodně NE PŘED NÍM.
" Já jsem čekal že tohle příjde a chtěl jsem se tomu vyvarovat. Abych nemusel tohle podstupovat, - " začne tlumeným hlasem a já do sebe nasávám každý písmenko a změnu intonace v hlasu, zatímco se dívám do země a zadržuju slzy.
" a proto jsem si už někoho sehnal. Kdyby jsi se mě neptala, tak...se tohle nemuselo stát. "
Bolelo ho to. Rozhodně mu to nebylo úplně jedno.
" Proč jsi říkal, že jsi nikoho nezval?!" vyjedu ublíženě a sleduju, jak neprojevuje ve tváři prakticky žádnou emoci.
" Nechtěl jsem ti ublížit. " odvětí monotónně a unaveně vzdychne.
" Je to všechno?" zeptá se jako by se vůbec nic nestalo, zatímco já nejsem schopná žádný reakce a jen ublíženě sleduju zem.
Jasně, že to NENÍ všechno.
" Rozhodně. " vyštěknu, teatrálně se ukloním a jednou rukou pokynu k obrazu, aby mohl projít.
Nenávidím tě.
……………………………………………………………..................................................................................
" Na ten ples nepůjdu." shrnu svoje vyprávění zrzce, která vykulí oči a rážně vstane.
" To teda půjdeš! Máš partnera? Máš! " začne bojovně a při každým slovu bouchne rukou do druhý dlaně.
" Prosimtě, co když mě pozval ten červíček od kluků? Proboha. " vyštěknu zoufale a je mi jasný, že teď to bude jen a jen horší.
" Peter je idiot, I v těch primitivních větách by udělal chyby. A ROZHODNĚ by nepsal ty rádoby filosofický úvahy, který jsi dostávala. " oponuje mi a obsadí mi postel.
" Třeba mu pomohl Remus.." navrhnu plačtivě a nezapomenu se k tomu zoufale zasmát.
" Remus je hodnej, ale není idiot. " odsekne a nespokojeně mlaskne.
" Emino, nebul prosimtě. Půjdeš tam s tím klukem a na Blacka ser. Tu jeho děvku můžeš třeba poblít. Oba je MUSÍŠ poblít!" vyhrkne nenávistivě, zatímco já nepokrytě bulim a střídám to občasným smíchem, protože proč ne.
Jsem nevyrovnaná jako každá samička!
" Takže si myslíš, že to není Peter?" špitnu a zrzka přikývne. " Rozhodně ne. A teď bych tomu tvýmu napsala dopis, ne? Něco pěknýho, zvedneš si tím náladu. "
" Tak jo. " fňuknu jako malý dítě, vezmu si brk a papír, abych napsala -
" Myslíš si, že jsou kočky schopný osedlat jednorožce a zachraňovat princezny?"
" Jako vážně?" zeptá se skepticky Liliana, zatímco já si ublíženě vzkaz vezmu zpátky, nechutně potáhnu a složím ho.
" Jo. Jestli není schopnej mi na tohle odpovědět, je jasný, že je to jen...nějakej obyčejnej buran. "
Já vim.
Neměla bych to s Blackem přiživovat.
Nebo by neměl Black vymýšlet pohádky s tak dobrym námětem, aha!
" Můžeš zakouzlit jako minule, aby se to odeslalo?" poprosím jí a spokojeně sleduju, jak vzkaz odlétá pryč.
" Myslíš si, že mi odpoví?" vyzvídám už trochu natěšeně a ani mě nezajímá co mi zrzka řekne. Prostě jen napjatě sleduju okno, dokud -
" prasátko!" vykřiknu nadšeně, odvážu sově vzkaz z pařátku a s neskrývanou radostí ho rozdělám.
" Odepsal rychle, co?" špitnu spokojeně směrem k Lili, která se poťouchle culila.
" Aspoň někdo není kretén."
" Myslíš si, že se jednorožec nechá osedlat kočkou, aby zachránili princeznu?"

" To je zdráce! " vykřiknu nadšeně a Liliana se po mně nechápavě podívala " Odpověděl mi na otázku otázkou! To rozhodně není Peter!"
" Jedině v případě, že by měla princezna sklony k zoofilii." přečtupotichu svou odpověď a zaculím se.
Už to tak nechám. Odepíšu později, potřebuju si odpočinout.
Od Blacka, Liliany, od sebe a dokonce i od Remuse. Měla jsem chuť vypadnout takovým brutálním způsobem, že jsem si přála být kýmkoliv jiným.
Jak kdyby mě tížila vlastní duše.
"Jsi v pohodě?" zeptá se zrzka, když si všimne mého evidentního záseku při přemýšlení a mlčenlivosti.
" Ne. Chci být sama. " pokrčím rameny s jemným úsměvem a vydám se na školní pozemky. Jasně, že to bude ten balvan, kde trávím čas s Lupinem. Hrozně jsem si přála, aby někdo přišel a zachránil mě od tady toho všeho. Aby mě zachránil před sebou samotnou. Neustále se mi v hlavě opakovala scéna, kdy mi říká, že se nemám snažit mu šťourat v hlavě.


On je já.

Né, nešťourám se v hlavě jen jemu. Chci chápat lidi, jejich reakce a tak, chci cítit to co oni, protože pak nemusím cítit to, co bych cítila za sebe samu.

Chci, aby všichni aspoň jednou prožili ten hnusnej pocit, kdy nedokážete přijmout sebe samotný. Aby je to trhalo na kusy, aby trpěli.

A aby si pak uvědomili, že největší chyba je si nepřipustit to, jak velcí jsme, protože je jen na nás rozvíjet svůj potenciál. Bejt někomu inspirací jen tím,že jednoduše jste.

Zvedni se na nohy, urči si hranice, buď sám se sebou a získáš svět.

Ale k čemu ti je vědění, kdy seš pořád v první fázi sebenenávisti.

" Jsem to nejhorší co mě mohlo potkat." zašklebím se a hlasitě si oddychnu. " Buď hlavně v klidu, Emo a nedělej blbosti. Jasně, že seš skvělá. " začnu brebentit potom, co se ujistím, že jsem sama a na chvíli zavřu oči. Když něco nemůžete unýst, přijměte to.

" Teďka nejsi ve fázi, kdy by ses měla rozhodovat, když máš depky, prostě ti funguje mozek jinak, serotonin a tak. Jen to přijmi a až budeš ve stavu, abys s tím dokázala pracovat, uděláš to. Jakkoliv. Hlavně se zachránit - nebo nabízet blowjoby." vypadne ze mě nakonec poťouchle a zasměju se.

" Doprdele, jak mě někdo může nemilovat?!" zeptám se sebe sama se zoufalým smíchem a zakroutím hlavou. " No zas jako, po všem zvracíš, takže yep, není to zrovna sexy. Ale rozhodně máš dostatečně imaginární prsa a super vlasy se kterýma uděláš knírek, když si dáš pramen mezi nos a ret a to nedělá jen tak někdo. A taky máš občas dobrý narážky a jseš vtipná, hlavně když tě nikdo neposlouchá. A definitivně dokážeš bejt roztomilá, když se stydíš, jen se nesmíš stydět a zvracet. Jsi tak dokonale multifunkční O M G - stydět se a zvracet zároveň?! Sen! A taky - co to kecám omg. Black mě prostě poslal do hajzlu a jde s jinou. " zakončím svůj monolog a prohrábnu si vlasy.

" Tak jo. Tohle půjde. Sice od začátku zase. Ale půjde." přesvědčuju se rozhodně a nadechnu se zhluboka čerstvýho vzduchu, jak kdyby mi to mělo totálně změnit život. Kdyby mě někdo sledoval, muselo to vypadat jako zasraná nihilistická reklama.

Pletla jsem se.

Mělo bejt ještě hůř.

………………………………………………………………………………………………………….....................................................................

Pár dní uběhlo jako lusknutím prstů. A můj plán jak to půjde byl vlastně dost v hajzlu společně se mnou. Hold nejsem troškař.

I když jsem věděla, že vymýšlím kraviny, hlava mi zkrátka nešla zastavit. Po nocích jsem jen plakala a nemohla spát. Hlavu jsem měla jako ohromnej pulzující balón ve kterym nešly zastavit myšlenky, i když jsem vermomocí chtěla. Bála jsem se chodit spát, protože jsem věděla, že neusnu a bude to to samý dokola. Nekonečný peklo.

Neměla jsem možnost vypnout, přestat se trápit, protože tělo se nedokázalo hodit do klidovýho režimu, i když paradoxně jsem chodila jako zfetovaná, narážela při chůzi do zdí. Ani jsem si neuvědomovala moc jak jdu, prostě se hlava zabírala důležitějšíma věcma.

Znáte ten pocit, že když máte kreténskej nápad, kterej Vás samozřejmě napadne v zoufalství, tak si ho dokola a dokola obhajujete, dokud to neuděláte?

Já jeden takovej mám.

Už pár dní mám nutkavou potřebu to udělat. Ne jako, že bych se nesnažila si to několikrát vymlouvat, neustále dokola...bohužel se to pořád vrací a já vím, že nebudu mít klid, dokud to neudělám.

Dokud mě to nepoloží a já si nenajdu další záminku k tomu něco udělat.
A další
A další

Dokud mi ze sebe samotný nebude tak špatně, že se odhodlám chcípnout.

Kecám. Chci se zachránit. Tohle je možnost mojí záchrany.

Teď si to představíme, okay? Vysvětlíme si tu situaci, popíšeme si jí, abychom nasály tu atmosféru a prožili si to všechno spolu.
Protože lidi jsou jedno.

A já vás nepustím jen tak.

Sedim ve společence a nejsem schopná se soustředit. Je mi na hovno, nechci dýchat, stojí to dost sil. Dívám se rádoby do země před sebe, ale ve skutečnosti mám zvedlý oči a sleduju Blacka. Chci si to všechno zapamatovat, protože sem si slíbila, že už se všim končim. Lidi se bojej smrti, protože si myslej, že pak už nic není. Třeba Egypťani se ale nechali pohřbívat se svejma kočkama a sluhama a tak. Pokud jsi sloužil králi, ale dovolil sis žít i po jeho smrti, smůlička. Musela jsi chcípnout taky. Co kdyby tě král potřeboval i v posmrtnym světě. Nevim moc s čim se ztotožňuju, nicméně,chci mít před možnou smrtí pocit, že jsem udělala a pamatovala si všechno, co jsem chtěla, žádný výčitkya tak, chápete.

Takže tak sedim a koukám na něj, jak si prohrábne občas vlasy a neobtěžuje se na mě ani podívat. Protože já jsem přece přítež.

Protože se mi přeci chtěl vyhnout i na tom blbym plesu.

Další snímek, prosím.


Sedim na chodbě a kolem je tma. Chci aby všechno vyjadřovalo mojí duši, nechci kolem sebe světlo, nechci jíst, nechci nic. Chci trpět. Pomalu.

Hlasitě brečím, chce se mi křičet, ale mám pocit, jak kdyby nic nedokázalo vyjádřit mojí bolest. Bolest, křik, nic.

Aniž by si nějak uvědomovala svoje myšlenky, zhluboka se nadechnu a uklidnim se. Jakože klid před bouří se tak nějak říká, ne? Nechci se stavět na nohy, na to nemám sílu, takže se jen natočim bokem ke zdi, zavřu pevně oči, napnou se mi svaly na obličeji a vší silou třísknu hlavou do zdi.

A znovu.
A znovu.
A znovu.

A -

Pláč.

Další snímek, prosím.


" Co se s tebou děje?!" vyhrkne Liliana, zatímco mě zkoumavě sleduje + Lupin. Remus mě určitě sledoval, jen jako předstíral, že ne, protože věděl, že bych byla ještě víc nervózní, naštvaná, cokoliv.

Jakmile máte lítost od okolí, tak vás to ještě víc posune do těch stavů ve kterých se nacházíte.

Ani jí neodpovim.

Jen se na ní nenávistivě podívám a křivě se pousměju. " Chci bejt jen sama." špitnu ztěžka a zhluboka se nadechnu.

Chci abyste mi někdo pomohl.
Chci bejt šťastná, ale nedokážu to sama.
Potřebuju Vaši pomoc.

" Jak myslíš." vyhrkne uraženě zrzka a bez jakýhokoliv dalšího slova prostě vypadne někam pryč. Byla jsem asi i radši, ale stejně jsem věděla, že něco vypadne i z Remuse. A to bude teprve bolet.
" Nenech si lítosti zničit to dobrý v sobě. " ozve se z křesílka a medové oči se na mě zaměří. A co ti na to mám asi říct, Remusi?


Další snímek, prosím.


Co kdybych to fakt jako zkusila? Jen jednou.
Naposledy.

Nahnu se okenní římsy a podívám se na tu hloubku pode mnou. Sto pro by mě to zabilo. Nechala bych si tam klidně zlámaný nohy a tak, nesnažila bych se prosit o pomoc. Jen se bojim toho, že kdyby to nedopadlo, tak mě dřív někdo najde, než třeba vykrvácim. Hmm..

Sednu si, nohy stranou ven, samozřejmě. Pevně se chytnu římsy po bocích a nemám ani odvahusi dát vlasy z obličeje, které mi tam nalítaly kvůli větru. Na jednu stranu se bojim toho, že když se pustim i tou jednou rukou, tak ztratim rovnováhu a spadnu, na druhou se bojim, že mě někdo najde a přesvědčí, abych slezla.

Bojím se výšek, ale teď je to spíš pocit, že mi to jako hrozně ulehčí. Tak jo...pouštět se, ale oparně, protože co kdyby náhodou. Co kdyby mě tady někdo viděl a řekl ostatním, jakej jsem srab.

Kůli Blackovi.
Black si za to zaslouží nýst vinu.
Black mi nestanovil hranice

Další snímek, prosím.

Nádech.

Výdech.

Nádech -

Výdech -

Náde -

Už je to tady. Už je tady ta chvíle. Ta možnost.
Říkala jsem si to v hlavě milionkrát, milionkrát jsem se přesvědčila, že to výjde, ale uvnitř jsem cejtila, že si zase jen lžu. A když to nebude tak jak chci?

Tak skočim z okna.

Tak si roztřískám hlavu o zeď.

Vyrvu si vlasy.

Vypiju jed a vypiju ho ve velký síni.

Tak -

Něco mu je. Nebo není. Klasika, že si mě nevšímá.
Ale já to vidim. Já vim, že se cejtí nepříjemně. A vim to, protože já jsem on.
Seděl na pohovce v síni a sledoval svoje ruce. Jak jinak.
Black se s ostatníma baví asi stejně jako já.
Když ho tak sleduju, mám zase pocit, že zrovna kvůli němu bych to měla zvládnout. Byl trochu rozcuchanej a měl strniště.
Měl depky. Definitivně. Cítil, že k němu jdu. To napětí nebylo jen na mojí straně. Pomalu jsem se vedle něj posadila, podívala se na něj unavenýma očima a pousmála se.

" Co chceš, Emo? " zeptá se co nejzdvořileji a já ze sebe dostanu jen protáhlé " hmm...Musim ti něco říct, jen - "

Nechtěl to. Bylo vidět, jak PROSÍ očima, abych hlavně nic neříkala. Nic, co by nám oboum zase ublížilo. " Jak vidím, asi to není dobrej nápad, takžé.. -"
" Když už jsi tady,tak mluv, neutíkej od rozdělaný práce. " poučí mě, narovná si svetr a prohrábne vlasy. Natočil ke mně hlavu, ale nohy měl zkřížený a pak prostě víte, že všechn na čem pracujete bude v hajzlu, protože ten člověk se evidentně vůbec nechce bavit.
" Nevim jak začít. " zasměju se a pokračuju. " Ale okay, eh..zkusim to. Já..já jsem si to původně trošku připravila, abych nemlela tak z cesty a ještě nezvracela nebo tak, ale - "
" K věci." přeruší mě unaveně a hlasitě si povzdychne.
" Siriusi, já..mám pocit, jako bych tě znala už..celej život. Chci říct, že - všechno co ti můžu nabídnout je vlastně asi jen to moje zvracení a duše. Eh..chybíš mi. I teď. Jo, protože se tváříš přesně takhle. Jako kynutej knedlík. Myslím si, že..bychom...teď to zní fakt kreténsky, nicméně..Miluju tě. Jop. Celou dobu. Už od začátku. Jen..jen jsem si to nechtěla připustit a tohle mě prostě ničí a já si myslím, že..že to ničí i tebe..já jen..heh.." zasměju se falesně a do očí se mi derou slzy, protože se fakt necejtim pod jeho rentgenovym pohledem příjemně.
" Emo já..si nezasloužím tohle..nestojim ani za blbou větu, natož aby mě někdo miloval..já vím, že to tak je. Seš člověk, kterej má hodně vlastností, který na lidech obdivuju..seš skvělá holka, ale já hledám něco jinýho. A ty to nejseš, promiň… Až to najdu, ucítím to, nedokážu ti to moc popsat. Rád s tebou budu dál kamarád, chci ti pomoct, ale - vztah není dobrej nápad."

Další snímek, prosím..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 18. ledna 2017 v 3:56 | Reagovat

úžasné O_O

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 19:37 | Reagovat

ajéje :( to je... blbé. veľmi. kruci. prečo? prečo vždy keď si myslím, že to bude lepšie tak sa to ešte zhorší? fuck. ja teda iba čuším, imaginárne Emu obímam a ... hm. nie. nebudem to rozpitvávať. pretože aj pád na držku je pohyb do predu. len keby to tak nebolelo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama