9. kapitola

10. prosince 2016 v 21:21 | S. |  Žít

Sirius se snažil vermomocí nadále žít život sukničkáře a zaháněl myšlenky na Martinsnovou jak jen mohl. Rozhodně jí provinile nesledoval a netrávil osamocené večery, protože cítil -
" Provinilost. Cítíš se provinile. " konstatuje Remus, kterému se svěřil. Samozřejmě to udělal vychcaně. Věděl, že je s Emou ve styku a doufal, že se kamarádsky zmíní. Ani NEVĚDĚL, proč o tohle usiluje, ale nehodlal trávit svůj čas tím, že jí sleduje a snaží se přijít na kloub tomu, proč ho odmítá. Neřekl nic, co by nebyla pravda. Absolutně neumí kouzlit a je to celkově hrozná trubička, která umře, když na ní někdo nedohlídne.
Nejlíp on, samozřejmě.


" Takže mi to vysvětli. Dejme tomu, že...Martinsnová je sice absolutně neschopná, ale bohužel se nějakým nedopatřením stalo, že mi na ní trochu záleží. Asi..jako na červíčkovi. " snaží se utřídit si myšlenky Black, zatímco Lupin ho pozorně poslouchá v knihovně.
" Promiň, že ti do toho skáču, Tichošlápku, ale..nemůžeme jinam? V knihovně se především studuje.. " konstatoval opět Remus a provinile otevřel knížku, aby to vypadalo, že aspoň něco dělá, protože je knihovnice sledovala nedůvěřivým pohledem.
" Nemůžeme, tady by mě v žvotě nikdo nečekal. Ani moje holky, natož třeba Dvanácterák. " zamítne energicky Black a jako pro jistotu se ohlídne přes rameno, jestli ho opravdu nějaká slečna nestalkuje. " No a co mám teda dělat?! Chci se toho pocitu zbavit, je mi to nepříjemný!" vzteká se šeptem černovlasý mladík a nespokojeně mlaskne.
" Dokonce jsem se jí snažil omluvit, ale úplně marně!" zoufá si dál a bouchne pěstí do stolu.
" Siriusi...snaž se prosím pochopit, že je to velice..nedůvěřivej a citlivej člověk, kterej nemá stanovený hranice..věřim tomu, že se teď neskutečně užírá a to, že tě odmítla je její...vítězství? Nemyslím si, že by tě poslala do háje jen tak. Asi jí to hodně vzalo. " vysvětluje citlivě Remus a sleduje, jak se Sirius začne mračit a provinile sleduje svoje ruce, které má na stole.
" Tak já jí vezmu na večeři a ... koupím...panáka...?" odhaduje Black a pokrčí rameny, zatímco Remus unaveně vzdychne.
" Je to žena, prosimtě Siriusi, nemá penis! Není to jako, když nabaluješ Jamesovu matku a pak mu dáš panáka a všechno je okay!" rozlítí se Náměsíčník a složí hlavu do dlaní. " To, že má ... pipinu neznamená, že si může navymejšlet blbosti a čekat, že já, Sirius Black, budu jen poslušně cupinat za ní!" rozčiluje se dál a taky otevře knihu, protože knihovnice se nebezpečně přiblížila a usmívala se na našeho cassanovu.
" Furie jedna stará, za chvíli umře a stejně tady otravuje!" šeptne Black a protočí oči, aby si toho nevšimla, zatímco Remus se pobaveně uchichtne.
" Tak jí kup květiny třeba.." navrhne Lupin a stejně ví, že - " pošle mě s tím do háje a ještě mi to někam narve " utrousí Sirius a unaveně vzdychne.
" A neříkala o mně něco? Nebo tobě! Neříkala ti co má ráda? Něco jí..koupim a smažeme to mezi sebou. "
" Já se jí snažím pomoct Siriusi, ne jí vyzpovídat u jakých filmů brečí a kterej drak se jí líbí nejvíc.." odvětí Náměsíčník a podrbe se na tváři. " Nicméně..něco jí napiš. Nechce tě vidět, tak...tak jí zkus něco napsat a..dej jí čas." napadne štíhlého mladíka a Black se rozzáří.
"Ale nejdřív mi to dej přečíst!" vykoktne Lupin rychle, když si představí, co by tam jeho kamarád mohl načmárat.
" A žádný nabídky k sexu!" varuje ho a Black nespokojeně mlaskne. " No jo furt... "
................................................................................................................................................
" To jsi vážně psal ty? Nebudeš se podepisovat ? " povytáhne obočí Lupin, zatímco Black zaraženě přikývne.
" Ale nečti si to znovu! Je mi to nepříjemný! A nepotřebuje podpis. Chci říct..nemusí vědět, že je to ode mě." vzteká se a poposedne si na pohovce. " No, tak jí to pošli, i když to absolutně bez podpisu ztratilo význam " pobídne Blacka kamarád. Sirius si zhluboka oddychnul a na obálku načmáral jen
" Martinsnová ♥ "
" V žádným případě. " zamítne vyděšeně Lupin a mávnutím hůlky to vymaže.
" Je to přátelský!" oporuje Black a uraženě to napíše znovu.
" Siriusi, pochop, že to jí zavede k myšlence, že se jí vtíráš, tohle není normální, kamarádi tohle nedělaj, nepíšou si srdíčka na dopisy, je to stejný, jako že se svýma kamarádkama nesouložíš, je to zakázaný!"
" Aha. " vypadne dutě z Blacka a usměje se, takže vypadá jako kynutej knedlík. "Ale já souložím svoje kamarádky." namítne hloupě a zapřemýšlí se, jestli -
" Ne. Prosimtě. Pošli to a dej mi s tím pokoj. Je to horší, než jsem si myslel, ty jsi takový buran, postrádáš jakýkoliv náznak sociálního cítění!" vzteká se štíhlý kouzelník a přechází po společenské místnosti.
" Dej to sem!" vyštěkne Black, vyrve Lupinovi dopis a rychle si ho souká za pásek do - " to nemyslíš vážně, že si to dáváš k trenkám, co děláš?!" vyjede Remus a teprve si všimne, že do místnosti vešla Martinsnová.
" Ahoj Remusi. " usměje se falešně a na Blacka se ani nepodívá.
" Ahoj Emo - "
" Kam míříš Martinsnová?" vyhrkne Sirius dřív, než si uvědomil, že by měl držet klapačku a tak mu nezbyde nic jinýho, než se namachrovaně usmát a čekat.
" No nic, uvidíme se později...." usměje se ještě víc kysele na Remuse a najednou se vydá pryč.
" Úplně mě ignoruje!" vyhrkne nevěřícně Sirius, prohrábne si vlasy a po švihnutí hůlkou se objeví na stole panák.
" A drž hubu Remusi. " varuje Black Náměsíčníka, když je pronásledován jeho vyčítavým pohledem.
" Tak jo. Jdu na to. Ale nejdřív - " začne tajuplně, vyběhne do ložnice a během pár chvil je zpátky s ohromnou kyticí růží.
" Co to - "
" Hele, je to samička, všechny milujou kytky a navíc tam má i tohle!" vyjekne nadšeně a ukáže Remusovi miniatury koťátek a jednorožců, který jsou schovaný v lístcích růží a pobíhají a skáčou z jedný na druhou.
" Kde jsi to vzal." sykne nebezpečně Lupin a vytrhne mu růže, takže kočičky začaly vyděšeně mňoukat. " To je moje výroba." odvětí pyšně Black a uchechtne se. " Luise se to moc líbilo. Vyspala se se mnou jen co - "
" Sklapni! A odstraň tu kýčovitou hrůzu! " vzteká se Remus a už rudne, zatímco Sirius pevně stiskne čelisti a evidentně odmítá cokoliv dělat.
"Jestli to neodstraníš, tak ty koťátka zabiju, zapadaj za ty lístky a už je nenajdeš a Ema tě bude nenávidět ještě víc, protože podle jejích kočičích ponožek chápu, že je má opravdu moc ráda, což se o tobě říct nedá. " vyhrožuje nebezpečně Remus a vykulí očí, aby svého idiotského kamaráda donutil nespokojeně mlasknout a švihnutím hůlky, velice NEOCHOTNÝM švihnutím hůlky, odstranit jak jednorožce, tak koťátka.
" Můžeš mi říct, po jaký sově to chceš poslat? Vždyť to tvoje malý prase to zabije!" vyčítá dál Lupin a Black se zatváří dotčeně. "Moje sova není tlustá!"
" Půjčím si Jamesovu " řekne jakoby nic a otevře okno. " James ti výslovně zakázal půjčovat si jeho sovu potom, co jsi tý tvojí...francouzce, nebo co to bylo posílal dárek, údajně učebnice, sova se připlete na famfrpálový zápas, srazil jí potlouk a na hřiště se vysypala sada vibrátorů, James měl velikej problém to doma vysvětlovat ! "
" To bylo dva měsíce zpátky, to si už nikdo nepamatuje!" vyhrkne dotčeně Black, zatímco přílítnou dvě sovy, jedna ohromná a Siriusovo " prase "
" Ták lásky. A opatrně. Martinsnová. Ty víš. " mrkne na svou sovu a pohladí jí po hlavě " klovat do ruky dokud si to nevezme. A jestli si to nevezme ani potom tak miř na oči - "
" Tichošlápku, jsi normální?!" vyštěkne Lupin, zavře okno a sovy vyděšeně máchnou křídlama a v pařátcích mají provázky, kterými Sirius opatřil svůj puget.
" Jak nejvíc můžu bejt " usměje se psychopaticky Sirius a zahvízdá si. " Dokonalej jsem Remusi...dokonalej. " mrkne na něj a vydá se pohodovým krokem do ložnice.
................................................................................................................................................
" Není to Jamesova sova?" zamračím se, když do velké síně vlítnou sovy a moje oko zbystří při pohledu na nejspíš Potterovu sovu a malý prasátko co mi nosí poštu, takže...Remusovu sovu, předpokládám. " No..ta jedna jo..." zapřemýšlí se Liliana a vykulí oči, když si všimne, že ten ohromný balík neforemného vzhledu, který táhnou jsou vlastně růže a že ta malinká sovička se urputně snaží stíhat svého většího kolegu, který elegantně máchne křídly a narozdíl od prasátka neskončí v bamborové kaši a nesmete sebou půlku stolu.
" Kterej idiot!" vyštěknu naštvaně, když mi v klíně skončí oběd a sovičky nervózně poskakují na stole a nastavují pařátky, že chtějí odendat provázky, který měly připevněný. " No joo, v klídku bejby " snažím se je uklidnit, společně se zrzkou je vysvobodíme a podíváme se po sobě. Liliana působila nadšeně, ale zmateně..mě to jen mrzelo, že mi nikdo nepošle ani huláka.
" Co to děláš, pako?" ptám se malinký sovičky umatlaný od bramborový kaše, která mě začala klovat do ruky, i když jsem se jí snažila odehnat.
" Podívej se, jestli tam něco není. " pobídnu zrzku a snažím se prstama očistit trošku křídla sovy, protože hůlku jsem si opět někde zapomněla.
" Co to děláš?!" vyjeknu znovu, tentokrát vyděšeně, když se sova najednou vznese a začne mi pařátkama cuchat vlasy a míří nebezpečně blízko očí.
"Lili udělej něco!" prosím a vermomocí máchám rukama, takže opět vypadám, že mám epileptický záchvat a sovu, která je celá od bamborový kaše ve vlasech.
" OMG!" rozčílím se a zhluboka dýchám potom, co Liliana vytáhne hůlku a sovičku paralizuje, takže ta aspoň koulí očima a pozoruje mě.
" Je to pro tebe " usměje se zajuplně a v prstech svírá obálku s mým příjmením .
" To psal nějakej autista, ne?" zeptám se vyděšeně a sleduju kostrbatý srdíčko s mym příjmením. Nějak mě netankovalo jak vypadám a že mě všichni sledujou.
" Tak co?" zeptá se po chvíli zrzka, když mám pár vteřin pootevřenou pusu, vyděšeně se rozhlídnu a můj pohled skončí na růžích.
" Nemůže to bejt otrávený nebo něco?" zeptám se podezřívavě a šťouchnu do pugetu prstem.
" Co to děláš?! " vyhrkne zrzka, plácne mě přes ruku, vezme růže a skoro se slzou na krajíčku mi je podá. " Evidentně ctitel, tak se snaž působit trochu...elegantně a radostně!" pobízí mě a já zakroutím hlavou.
" Myslim si, že si ze mě někdo utahuje. A pokud vim, sova byla Jamese. Vypadá to, jak kdyby...to napsal Remus a podepsal to Black.." odhaduju a znovu si pročítám řádky.
" Dej mi to!" vyštěkne a dopis mi vyrve z ruky. Oči jí těkají sem a tam, zatímco její výraz čím dál víc jihne.
" To je krásný...ale myslim si, že to nebyl ani jeden z nich. Remus je na tohle moc stydlivý a Black idiot. " vyvrátí mi můj názor a můj pohled sklouzne na Potterovu sovu.
" Nezapomeň, může si jí vzít kdokoliv a vůbec, třeba tě to má mást. " pokrčí rameny a pokračuje. " Kdybych o tebe měla zájem a chtěla opravdu zůstat v utajení...pošlu ti jinou sovu."
" Máš pravdu.." protáhnu a srdce mi poskočí radostí.
................................................................................................................................................

" Krásný večer, Emo.
Nejsem si moc jistý jak to podat, proto budu psát tak, jak mě to napadne. Posledních pár týdnů se mi zdáš smutná.
Tíží mě to.
Byl bych rád, kdyby jsi se distancovala od všeho co tě ničí a znovu rozdávala svou neohrabanou radost lidem kolem sebe. I mně, i když to asi nikdy nepřiznám.
Byl bych rád, kdyby jsi se začervenala pokaždé, když se stydíš a pak se jemně usmála, protože přesně takhle to máš ve zvyku. Kdyby jsi se podrbala ve vlasech a zasmála se, když se cítíš opravdu nejistá.
Byl bych rád, kdyby jsi znovu byla sama sebou, i když máš pocit, že to je přesně to, co asi nezvládneš.
Stojí při tobě víc lidí, než si myslíš, Emo, věř mi. Prosím, neubližuj si tím, že se vyhýbáš něčemu, nebo někomu, kdo by ti mohl pomoct. Možná jsi pro někoho jedna z nejdůležitějších osob které zná a to, že to nevyjadřuje nemění nic na tom, co cítí.
Možná..mě ničíš tím jak se trápíš, protože tě chci vidět znovu šťastnou. Nenávist není nikdy dobrým řešením. "

" Kéžby..." špitnu s úsměvem a podívám se na růže, který ležely na nočním stolku, letmo se jich dotknu prsty. Znovu a znovu si to pročítám a snažím se přijít na to, kdo by to mohl napsat. Jen tak mimoděk otočím vzkaz na druhou stranu a všimnu si, že je tam ještě něco připsaného malým písmem, jak kdyby to bylo tajný.

" P. S . Jsem rád, že nosíš můj přívěšek. "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 15:18 | Reagovat

Perkelle! Perse vittu a paska ešte k tomu! To čo ako je? Ja už som z toho zralá na liečebňu xD
Tak toto bola nejalpšia časť, akú som od teba čítala. Tá osmička bola krásne emotívna - taká... dojmená... Zato táto bola dokonalý opak. TAK dobre som sa už DLHO nezasmiala! Ci boha xD Si ma rozosmiala tak, že ma prišla pozrieť spolubívajúca od vedľa že či som normálna: tak som jej prečítala tú pasáž ako Sirius inštruuje sovičku "mrkne na svou sovu: " klovat do ruky dokud si to nevezme. A jestli si to nevezme ani potom tak miř na oči - " pozdravuje ťa. :) vraj máš vysoko vyvynutý zmysel pre humor - a ja s tým iba súhlasím. Tam bolo takých úsmevných perličiak viac, nejdem to tu vypisovať. Každopádne si ťa okamžite pridávam do obľúbených stránok - nech ťa vidí čo najviac ľudí, pretože toto veľdielko si zaslúži oveľa viac pozornosti ako sa mu dostáva! A to ma privádza ešte k jednej veci : zakladáme Klub indigo - miesto pre písalkov všeho druhu. Okrem množstva akcií čo s apísania týka ponúkame aj možnosť zvidieľniť sa, tak prosím, píšem, aby si vedela, že naše dvere sú pre teba otvorené dokorán. Ty si ten jeden z mála písalkov, ktoré sú skutočne perlami v mori blogového sveta. :)

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 15:21 | Reagovat

hej kurňa skoro by som zabudla. TO MI CHCEŠ TU AKOŽE POVEDAŤ že ten prívesok je od Siriusa? a Ema spoznala jeho sovu! Bola to tá čo doniesla listy aj predtým! To bolo od neho? Alebo ako sa potom rozprávala s Lily, tak sa za Siriusovu sovu niekto (Remus) iba skrýva? Takto to useknúť! Na mŕtvicu s tebou! :D Dúfam že pokračovanie pridáš čo najskôr! Kľudne nech je kratšie, ale nenechaj ma dlho čakať na rozuzlenie... Prosím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama