8. kapitola

10. prosince 2016 v 16:20 | S. |  Žít
" Jen nezapomeňte, že nemusíte být tím, co jiní chtějí, abyste byli. "
To je asi vše.

Tak moc jsem se bála. Knedlík v krku, slzy v očích a strašná panika v hlavě, že jsem nebyla schopná nějak logicky uvažovat. Bylo by mi u prdele, kdyby teď začala hořet škola, bylo tu nekonečno mozkomorů, nebo by na mě Lucius seslal avadu. Všechno tohle šlo stranou, jakmile se jednalo o Blacka.
Možná teprve teď jsem si, i když velice nechtěně připustila, že možná.. " jsem ho nikdy nepřestala milovat " vzlyknu a skoro běžím, ani nevím kam. Hlavně ho najít.


" Hlavně, aby byl v pořádku " vzlykám dál a uvědomím si, že jsem na místě, kde se scházíme na doučování. Nevím vůbec co jsem si myslela. Jako...že je v nebezpečí, že nějak trpí, má deprese, chce spáchat sebevraždu a NĚKDO ho uklidňuje. Jestli je to samička, okay, ale rozhodně s ní nebude nic mít.
To by mi neudělal.
" Rozhodně by mi to neudělal " ujišťuju se s smíchem. Já vím, že je to kec. Moje máma říkala, že ženská musí zvládnout všechno. S tím nesouhlasím. Každej má právo selhat, míra únostnosti je tady subjektivní. Ale ženská vždycky pozná, když je s chlapem něco v nepořádku. A věřte mi, nebo ne, já jsem CÍTILA, že Black je s nějakou slepicí a všechno to, co cítím a teprve až teď si opravdu připouštím, že to cítím, všechno tohle přichází vteřinu po vteřinu v niveč, protože mu to nikdy neřeknu, jestli tam s někým něco má, NIKDY MU NIC NEŘEKNU.

" Nech toho!" ozve se zpoza rohu dívčí chichotání a já najednou ustrnu na místě a se zlověstným výrazem se potichu vydám za roh.
Ještě nebudu dělat předčasný závěry, pořád to může být jakkoliv, to je jasný. Nakouknu za roh a vidím " no to si dělá prdel " špitnu a sleduju měsíční slečnu a Blacka, který se frajersky opírá o zeď, zatímco ona se vedle něj chichotá, rudne a je z jejího pohledu jasný, že ho prostě..chce ojet. Ta holka chce mýho kluka se kterym ani nechodim. OMG!
" Ne vážně. Je to všechno pravda! Je to hrozný pako, neumí ani základy ! " směje se dál a prohrábne si vlasy.
Seru na něj.
Vyjdu zpoza rohu, stojím jako solnej sloup a pozoruju je nenávistivým výrazem dokud se měsíční slečna nezarazí a nedá si ruku před ústa v úleku a nevyjede z ní " ou..otoč se " pobídne ho a na tváři jí hraje falešnej úsměv. Sirius ležérně rádoby natočí hlavu a na pár vteřin se zarazí. Neměl asi hnedka odvahu se rovnou otočit a podívat se mi do očí.
Tečou mi slzy.
Ne, není to, že bych jim tam hystericky brečela, ale hey, zamrzí to. Téměř bez hnutí ho sleduju. Ona mi je jedno. Já jen...chci zachytit každou vteřinu jeho chování, abych si jí pak mohla v mysli analyzovat dokud budu moct. To jsou ty moje sebedestruktivní sklony, kdy na jednu stranu chci bejt šťastná a na druhou se ponořit do tý zoufalosti až po krk.
" Žádná holka v tom přeci není " usměju se kysele a snažím se rozpoznat v jeho očích jakoukoliv emoci. Mlčel. Prostě..prostě tam stál, díval se mi do očí, ani náznak úsměvu, frajerství, nebo čehokoliv blackovskýho. Dávám mu tak patnáct vteřin. Pak se otočim a půjdu. A už na něj nepromluvim.
15..
14..
13..
12.. zoufale se podíval na zem a prohrábnul si vlasy rukou
11.. " Vypadni " štěknu na měsíční slečnu, která se zatvářila uraženě a drcla do Blacka.
10
9 " Siri?" špitne a já už v kapse nahmatám hůlku ze které vylítlo pár jasně modrých jisker
8.. Přísahám, že jestli se hnedka nespakuje, zabiju ji
7.. " Běž " pobídne jí jemně a dá pomalu ruce před sebe, jak kdyby se chtěl bránit
6..
5.. " Vysvětlím ti to. Jen skloň hůlku, ublížíš si " špitne a pomalu na mě kývne hlavou, zatímco já se uchechtnu a nadzvednu obočí.
" Nejsem tak neschopná Blacku " ujistím ho a ještě pevněji hůlku sevřu.
" Dobře. Měl jsem jít s Jamesem, ale ten to odřekl, je s Evansovou. Tak jsem.."
" Tak jsem skočil hnedka po první děvce, která vypadá jako že bych jí mohl osouložit a na všechno kolem seru, protože rozhodně není nikdo, kdo by si o mě dělal starosti, nebo mě miloval a cože? Nějaká Martinsnová. Joooo, ta blbka co se nedokáže bránit a tak o ní budu vykládat dalším slepicím, v pohodě, to je vzduch ! " rozkřiknu se a zoufale se zasměju
" Proboha, ty IDIOTE, tak mě aspoň nepomlouvej a netvrď mi do očí, že mi chceš pomoct!!" vztekám se dál a sleduju, jak mě bezmocně pozoruje a v jeho očích se zračí upřímná lítost.
" Promiň " vykoktne a popojde o pár kroků blíž, asi aby mě uklidnil.
" Naser si " štěknu na něj a flusnu před jeho nohy. " Pro mě si skončil "
" Emo!" uslyším za sebou, když se otočím na podpatku a suverénně si odkráčím pryč. Tlouklo mi hrozně srdce.
Tak moc to bolelo.
...................................................................................................................................
Liliana byla pryč a já jsem byla ráda. Unáhleně jsem se rozhodla, že nikoho jako Siriuse Blacka neznám a je pro mě mrtvej. Podruhý mě zradil a nikdy mu to neodpustím. Nicméně, i když jsem si namlouvala, jak moc nenávidím, spíš mě to hrozně mrzelo a měla jsem depresi. Nenávist se střídala s tím uvědomněním, že každej může udělat chybu a asi jsem to přehnala, do toho jsem zvládla hystericky brečet a uvažovat nad tím, jestli se mi nevyplatí si něco udělat, aby trpěl ještě víc. Nebo...aby vůbec trpěl. A v hloubi duše jsem věděla, že vymejšlím jen hrozný blbosti, abych zakryla to, že mi už teďka neskutečně chybí a sama jsem si zavinila můj největší strach, že mě Sirius někdy opustí.
Že mě všichni opustí.
" No joo..." zaskučím, když se ozve známý zvuk drápků na skle a vpustím dovnitř malinkou sovičku, která přistála u mě na posteli.
" Zase vedle kámo " odseknu, když mě začala vtíravě klovat do ruky a teprve teď si všimnu, že je dopis nadepsaný mým jménem. Rozbušilo se mi srdce. Remus! Určitě jo! Rychle roztrhám obálku a vyndám vzkaz.

" Mám smutek rád. Dělá věci reálnými. "


Pár vteřin na to vyjeveně zírám s otevřenou pusou, dokud se znovu nerozbrečím. Ať je to kdokoliv, toho člověka miluju omg. Dal mi trochu naděje. Samozřejmě jsem měla chuť mu hnedka napsat kdo to je a vyhrožovat mu a tak, ale přeci nechci vylekat svého ctitele, že jo !
Rozhodla jsem se, že mu odepíšu.
Ne jako, že budu vypisovat jak moc depresivní jsem ( rozhodně ne na začátku ), ale že ze sebe taky něco vymáčknu a třeba zahájím konverzaci. Jakože, ne že bych jinak nedokázala být ukecaná, jsem vlastně dost otravná, hlavně když do toho zvracim, nicméně, nejsem zrovna ve stavu, kdy bych se chtěla vypisovat a beru v potaz i to, že on sám napsal jen tohle. JEN TOHLE a znamená to tak moc. Občas, občas se stane, že vás zničí jedna věta. Nebo naopak.
Všechno je jen o úhlu pohledu.
Nicméně tedy, všichni se snaží být zasraně pozitivní. Často i já. Ale nemyslím si, že by smutek jako takovej byl něco špatnýho, protože.. teprve když jste v hajzlu tak moc, že se vám nechce dýchat, tak odhalujete samy sebe.
To, jak se s tím rvete, jak se sebou pracujete.
To jste vy.
Ne to pozlátko, když jste šťastný a všechno je růžový a máte přátele a partnera a dostatek citu i jistoty. To je o ničem. Bolest jako taková nás tvoří a to veselý jen doformuje celek.
Všechno je jen přechod.

" .... a myšlenka, že můžeme smutek udělat šťastným mě naplnila odhodláním. "

Není to moc. Je to sakra málo. Nicméně, na počtu slov nezáleží, ne? Zní to vlastně dost depresivně a možná trochu doufám, že to není Remus, protože mi takhle odhaluje svou duši. Navíc mi příjde jako někdo, kdo si je jistý sám sebou. Chápete. Ví, že má špatný i dobrý vlastnosti, ale snaží se to korigovat. Mít tu pověstnou rovnováhu. Takže doufám, že to není někdo, kdo se mnou bude sedět na astronomický věži a budeme se vzájemně hecovat, kdo skočí první, když je všechno tak na hovno. S trochu energie, která se objevila jsem sovičku i s dopisem poslala zpátky, lehla si do postele a nervózně očekávala odpověď...
................................................................................................................................................
" OMG!" štěknu ráno, třísknu se dlaní do čela a rychle se posadím, jestli někde nelítá sova, nebo není, nedej bože, mrtvá na okenní římse, nebo tak něco.
To bych nerada.
Liliana spala a sova nikde. Trochu mě to mrzelo. Zase na druhou stranu - těším se, až odepíše. Jestli vůbec odepíše, že jo. Může se na mě vykašlat jen tak. A protože je víkend, půjdu do společenky a.. budu pozorovat lidi.
Kecám.
Chci vidět Blacka, samozřejmě.
Chci vědět, jestli se trápí, nebo jestli je v pohodě a tak. Nejde asi ani o to jak se cítí, jen...jen ho chci vidět. Zní to blbě, ale občas potkáte někoho, jehož přítomnost..a jen to, vás může trochu trknout, abyste se cítili líp.
Je to jako droga.
Rádoby unaveně, ale s tlukoucím srdcem, třesoucíma nohama atd sejdu po schodech do společenky a nepatrně se po očku podívám, jestli je u stolku, jako vždycky, zatímco mířím do rohu místnosti.
Nebyl tam.
Byl u krbu a sledoval plameny. Potichounku se posadím do křesílka a " dívám se " z okna, který je nedaleko krbu. Jen jako, aby mě nenachytal, jak ho stalkuju, že jo. Černý jeansy, oblíbenej koženej pásek a zase triko s dlouhým rukávem. Černý samozřejmě! Už mám chuť vtipkovat o pohřbech, nicméně, zkazila bych to a asi to není úplně vhodný, když jsem mu včera řekla to, co jsem řekla.
Další věc.
Mám chuť za ním jít, pohladit ho po zádech a říct, že všechno co chce bude dobrý. Že udělám všechno co můžu, aby to bylo dobrý.
Nenenene.
Je to jen hra.
Je to prostě jen o tom, že mi chybí a proto melu tyhle hovadiny, nesmím ustoupit ze svých slov, prostě, je potřeba pokaždý nést odpovědnost za svoje činy.
Je to otázka. Jestli ustoupit, protože něco cítíte, nebo jestli vydržet právě proto, protože něco cítíte.
Jakmile něco začínáš milovat, vyvaruj se toho.
Zničí tě to.
Bylo divný, že tady není James a jeho partička.
Bylo divný, že tu nejsou holky.
Možná..možná je fakt trochu zničenej a chce bejt sám. Hrozně bych si přála, aby ho to mrzelo. Aby ho to bolelo stejně jako to bolí mě.
Ale já chci vyjít jako vítěz.
Zkroušeně si oddechnul, prohrábnul si vlasy, opřel na pár vteřin hlavu o opěradýlko a zavřel oči. Má málinko strniště, rozcuchaný vlasy. Jen trošku. Vypadá to, jak kdyby prochlastal noc a pak skončil právě v křesílku, neučesanej a tak. Neupravenej.
Teprve si všímám, že má oblečení trochu pomačkaný a je pravděpodobný, že ho má ještě z předchozích dní. Nepraný a tak.
Nevim no. Stejně je krásnej, že jo. Z čista jasna, jak kdyby cítil, že ho někdo pozoruje otevřel oči a natočil na mě hlavu. Rychle jsem uhnula a cítila, jak mě polila horkost.
Trapný odkašlání z mojí strany. Přemýšlím nad tím, že se asi preventivně pozvracím, jakože.aby odešel, že jo. Paradoxně je pro mě jednodušší, kdyby mě zavrhnul spíš, než že by se chtěl smířit, nebo mě dál sledoval.
Cítím jak mě pozoruje.
Tohle je v prdeli, fakt jo, klepou se mi ruce, takže s nima preventivně nemanipuluju a je mi zima. Nemám odvahu se ujistit, jestli už přestal nebo ne. Slyším, jak se zvedne a pomalu se přesouvá.
PROBOHA!
Přesunul se ke mně! OMG! Co teď?! Naplňuje mě radost. Ne jako...že bych byla šťastná, ale takovej ten pocit klidu, i když..skončí to, že jo. Mám odvahu se podívat.
Sedl si naproti mně a mlčí. Tázavě nakrabatím obočí a zakroutím hlavou, než se znovu podívám z okna.
" Můžeš přestat? " zasměju se nervózně a můj radostný pocit přestal, když si uvědomím co se stalo, takže na konci otázky vyloudím jen ublížený škleb.
" Dneska v šest?" zeptá se jakoby nic a složí ruce do klína. Na vteřinu dvě nadzvednu koutky úst.
" Ne. " odpovím po chvíli a na chvilinku se naše pohledy střetnou. Jeho oči těkaly ze strany na stranu, jak kdyby v mojí tváři hledal opak mojí odpovědi a podívá se na zem.
" Já se ti omlouvám ještě jednou. Ale myslím si, že - "
" Ne." skočím mu znovu do řeči a zakroutím hlavou.
Správná rozhodnutí jsou ta nejtěžší.
Aneb jak si morálně pokurvit život.
" Dobře, tak jinak. Přemýšlel jsem nad tim co jsi říkala. Pamatuju si to celý. A myslím si, že - "
" Ty jsi mi nerozumněl, Blacku?" zeptám se výhružně a cítím, jak jsem se přestala klepat , ale mám chuť utýct. Bolí to. Vyrvěte mi duši, prosím.
" Jak myslíš. " odsekne ublíženě a zakroutí hlavou. " Spletl jsem se v tobě. " řekne nakonec a já nevěřícně vykulím oči.
" Ty ve mně? " vyštěknu, když už je na schodech a zahýbá k ložnicím.
" Omg.." špitnu, složím hlavu do dlaní a snažím se uklidnit. Celý jsem to zkazila, jen protože prostě nechci, aby se spolíhal na to, že mu odpustim cokoliv. Co to vlastně řeším?! Sama jsem se rozhodla.
" To nejlepší co můžu udělat je se totálně obrnit " řeknu si, pevně stisknu víčka a přestanu slzet.
Teď už vážně.
Možná nejsem tak dobrej člověk. Možná..možná bych měla totálně všechny odříznout a zjistit jak špatně se dokážu chovat. Všechny zničit.
A když to neunesu?
Co na tom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 14:51 | Reagovat

Pokračovanieeee! A hneď dve časti? Ou jeee! To máme za to dlhé čakanie? Tak extra dlhé To sa mi páči! Si božskááá :D
Taaakžte. Kurwa tak ale to je bohovské :O Komnetáre zväčša zvyknem písať počas čítanie : vieš ako že čítaš, niečo ťa pri tomnapadne tak to napíšeš a čítaš ďalej ale teraz to tak nešlo. Zobrala som to od hora až dole nonstopom. Pane bože, ako to robíš? To je TAK úžasne depresívne-motivačné že moje sebavedomie pri tvojom umení kleslo na bod mrazu. Došľaka. Si božská. Opakujem sa? Nevadí. zas a znova. Si božská. Zaslúžiš si to. Zo všetkého toho emočného kolotoču v ktorom som sa celú kapitolu zmietala vypichnem stručne iba pár vecí: inak by som tu bola do rána a mňa to strašne ťahá ku pokračovaniu takže:
a) nechápem, prečo sa ona vždy cíti tak zle? prečo si myslí že on je ten, kto potrebuje utešiť? predsa on je ten kretén, čo ju nechal už xy krát v sračkách! on by mal utešovať z tej depresie, do ktorej pada vďaka nemu, nie naopak! príde mi, že Ema je fakt dobré dievča, ale s tým ako dolieza to už trošku preháňa. trošku veľa. áno miluje ho. to je jasné. je fajn že si to konečne sama uvedomuje. že sa ľutuje, chápem to je dobré. (a kurňa TAK krásne napísane!) ale vyslovene mi trhalo nervy opakujúce sa spojenie : Hlavně, aby byl v pořádku. prípadne nejaké jeho obmena. Black je jojsakra v poriadku! Eh...  Ja ho tak nenávidím a zbožňujem zároveň. Som na tom rovnako Ema. Najradšej by som ho zavraždila, ale... Nejde to. Vždy sa roztečiem ako čokoláda.
b) úplne totálne schvaľujem jej vystúpenie, keď rátala do 15 a ten záver, ako Blacka usekla v každej vete! to je moje dievča! nedá sa! bojuje až do konca! aj keď to bolí... ale robí dobrú vec! hej ako fakt. bohovsky vydarená pasáž. :)))
c) hm. Remus sa síce usmieval keď videl prívesok, ale je naoaj od neho! Resp. Je to ON kto jej poslal tú poštu teraz? Pretože mi tie slová k  nemu nesedia. Ale veľmi s ami to páči. To je všetk tvoj afanzázia, alebo si sa nechala inšpirovať nejakým citátom?

2 S. S. | 11. prosince 2016 v 16:20 | Reagovat

[1]: Ehh...díky)) Co myslíš? V souvislosti s tím citátem. Jako, že bych odvíjela příběh od citátu? Nebo máš na mysli ten jeden citát co je nahoře?)

3 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 18:04 | Reagovat

[2]: Nie nie. mala som na mysli tú pasáž ako bola v liste: a myšlenka, že můžeme smutek udělat šťastným mě naplnila odhodláním. Je to krásne. To je tvoje alebo si si vypožičiala citát? Pretože si to čítam dookola a páči sa mi to čoraz viac...

4 S. S. | 15. prosince 2016 v 9:18 | Reagovat

[3]: Není to citát. Nebo, nevim o tom. Je možný, że to někdo zformuloval podobně.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama