12. kapitola

21. prosince 2016 v 12:29 | S. |  Žít
Taky nenávidíte zkoušky?


Další dny se mnou nikdo nepromluvil ani slovo. Zrzka jakoby otočila o 180, to samý James. Jedinej, kdo se na mě nějak soucitně usmál byl samozřejmě Lupin, ale jinak žádná sláva. Sirius dělal, jak kdyby se večer s Luciusem ani nestal, ale pokaždý, když jsem se zvedla, ať už od stolu, nebo si jen tak poposedla, tak po mně střelil pohledem a dlouho mě sledoval. Příšla jsem si, jak s milionem bodyguardů, abych něco nevyvedla.

Nemohla jsem pochopit, nemůžu pochopit, že oni..mě nechápou. Věděla jsem..viděla jsem Remusovi v očích, že on ví o co jde.

Že ví jak se cítím.



Remusi, máš jemnou duši.





A možná I Sirius. Byl nějakej..i když byl stejně útočnej jako vždycky, něco se v něm trochu zlomilo. Dalo by se říct, že se začal choval zodpovědně. Že mu pocit, že někoho hlídá, dělá vlastně dobře a hodlá využít každý příležitosti, aby to ukázal.

" Co si dáš k večeři Martinsnová?" ozve se za mnou a než se naděju, sedne si vedle mě na lavici, úskosem se mi podívá do očí a strčí si pramen vlasů za ucho. Já se snažím všechno dělat co nejvíc nenápadně. Za to Black si sedne, narovná ramena, trošku se zavrtí, rozhlídne se kdo s ním má tu čest, pár vyvolených obdaří úsměvem a začne se cpát jídlem. Je to prostě společenskej a kontaktní člověk.
Nemůžete se ho nikdy zbavit.

Bude u jídla a bude do vás strkat loktama a ramenama.
Jakmile bude mít pocit, že jste se odsunuli, spraží vás nepříjemným pohledem, kdy se mírně zamračí a ještě víc se zavrtí a namáčkne, aby se ujistil, že už se nemáte kam posunout.

Pokud se rozhodne, že budete pro dnešní večer jeho oběť, neudělá to tak, že by se na vás jemně usmíval. Prostě se zvedne, jde k vám, dá vám ruku kolem ramen, nejdřív, abyste se nevylekala. Zapojí se do rozhovoru, akce, čehokoliv co zrovna děláte.Potom se během půl minuty přesune na pas, kdy se k vám namáčkne.

A už je pozdě.


Strká vám pramen vlasů za ucho.

Pohladí vás palcem po tváři, zatímco vás skoro škrtí paží, kterou o vás má ledabyle přehozenou, aby dal najevo, čí jste.



Aspoň pro dnešek.


Zkoumá vaší mimiku, jestli se smějete jeho vtípkům. Když se on sám směje, není to tak, že by odvrátil hlavu.
Naopak.
Směje se a dívá se vám do očí, ať je jakkoliv namáčknutej.

Abyste měla pocit, že ho zajímáte.
Že si dává pozor na to, jak se s nim cítíte.

Po dlouhém pohledu do očí a smíchu si uvolněně opře svoje čelo o to vaše.

Jen na pár vteřin. Abyste to brala jako vyjímečnost.


Jemnej úsměv.


Možná vám nenápadně přejede palcem po spodním rtu, aby si toho nikdo nevšimnul.

Aby to bylo vaše malý tajemství.

Tyhle nenápadný znaky citu.

Konec.



" Jedno sebevědomí, prosím. " zašvitořím s úšklebkem a nějak doufám, že není pako a dojde mu, že sakra potřebuju podpořit.

" Sorry lásko, takhle by to nešlo, dáš si tohle a - tohle a - "

" Blacku, nechci se kutálet. " odseknu a pozoruju, jak mi na talíře nandává ovoce, maso a vejce.

" Musíš jíst. Čím víc jídla, tím líp pro tebe. Jídlo zlepšuje náladu. " mrkne na mě, zakousne se do jablka, které mi ukradne z talíře a rozhlídne se po síni.

" Kde je Náměsičník? Potřebuju s ním mluvit. " vyhrkne s plnou pusou a pohladí mě se smíchem po paži, když si všimne, že na mě prsknul a já znechuceně kapičku setřu z trička.


Myslím si, že tohle je jedno, protože s Blackem evidentně chce mluvit spousta holek, které nás podezřívavě sledují.


" Asi v knihovně. " pokrčím rameny a rozbuší se mi srdce při představě co asi chtějí probírat. Bojím se, že Remus vyzradí nějaká má tajemství.

Že Black ode mě Remuse odláká.

" Tak jdeme. " pobídne mě a šťouchne mě do ramene.

" Sklapni, ty chceš jít!" obořím se na něj a zakroutím hlavou. Nechci s nim nikam chodit, protože se začne chovat určitě majetnicky a nechci aby si Remus myslel, že..mezi náma něco je, že jo.

" Dělej. " popožene mě a ještě víc mě začne šikanovat.
" Nechci s tebou jít!" vykřiknu podrážděne a plácnu do přes ruku. Trošku vykulí oči a pevně stiskne čelisti.

" Proč jseš tak protivná?" zeptá se a je slyšet, jak se opravdu ovládá, aby nevylítnul a nenaštval se.

" Protože chci bejt sama, ne tě mít pořád za zadkem. Ne momentálně, promiň Siriusi, ale já potřebuju zvednout sebevědomí, ne abys na mě byl hnusnej. " šeptám a do očí mi jdou slzy.

Nebyl na mě hnusnej.

Sirius na mě nebyl hnusnej, vím to. Nemyslel to zle.

" Jen jsem přecitlivělá, když .. se cejtim tak, jak se cejtim. " špitnu a omluvně ho sleduju.

Nedívá se mi do očí, stojí nade mnou, dívá se do strany, dožvýká, pokrčí rameny a vydá se pryč.

" Ale za hodinu ve společence!" vykřikne ještě když se otočí, zatímco jde pryč.


Jasně.


Budu se těšit.



………………………………………………………………………………………………………

" Řekni mi všechno co víš. " ozve se rázně, Lupin se zamračí na přicházejícího Blacka, který se suverénně posadí v knihovně naproti němu a položí ruce na stůl.

" Co myslíš?" pousměje se falešně Remus, zatímco Sirius si strčí cigaretu do úst a nakrabatí obočí, když si zapaluje hůlkou.

" Ema. Nejsem idiot. " vysvětlí, když si potáhne a vydechne kouř nosníma dírkama. Remus se už nadechoval, ale -

" Hele já vím, že...ta holka není v pořádku a VÁŽNĚ jí chci pomoct, aby se nějak srovnala. Jenže nic nepomáhá. Nevim jak na to. Nevim. " rozhodí ruce a zakroutí hlavou.

" James jí navíc řekl, že někoho mám. Šla pak za Malfoyem, já..nechci ani říkat co se tam dělo, ona prostě.."

" Samozřejmě.." pokřiví ústa Lupin a smutně Blacka sleduje.
" Jak jako - samozřejmě?!" vyštěkne Black, odfrkne si a ještě víc potáhne.

" Nemá se ráda. Samozřejmě, že zvolí to nejvíc sebedestruktivní metodu. Ema VŽDYCKY zvolí to nejhorší řešení, který se jí naskytne. A když nebude mít jinou možnost, vytvoří si ho. " špitne Remus a zkoumavě sleduje, jak se Blackovi rozšířily zorničky v ocelových očích a uchichtne se.

" Co tím chceš říct - nejhorší řešení?" zeptá se energicky, ale jeho výraz prozrazoval, že se bojí odpovědi.


Že..o ní má strach.


" Nejdřív mi řekni o co ti jde. " špitne Remus a nakloní se přes stůl k Tichošlápkovi.

" Chci jí pomoct, už jsem to řekl?!" ohradí se dotčeně Black, odhodí nedopalek pod stůl a vytahuje další cigaretu.

" Proč." usměje se zkoumavě Remus a neuhýbá očima ani o píď.

" O co ti jde?! " rozčílí se Black, zakroutí už poněkolikáté hlavou a prohrábne si vlasy.

" Jen chci vědět, že jí nebudeš spíš ubližovat, Siriusi. " nahne hlavu Lupin a sleduje, jak jeho kamarád chvíli mlčí a dívá se z okna.

" Myslíš si, že kdybych jí chtěl ubližovat, tak tady teď sedim?" zeptá se Black a na pár vteřin zvedne koutky úst.

" Proč. " zopakuje znovu Lupin. Srdce mu rchle buší a už předpokládá co se mu dostane za odpověď. Viděl to na něm.

" Záleží mi na ní. " pokrčí rameny, jakoby se nic nedělo a podívá se kamarádovi na chvíli do očí.

" A vím, že ti říká co se děje. "

" Proč. "

" Proč co?!" vzteká se Black. Viditelně stáhnul koutky dolů a zamračil se.

" Proč ti na ní záleží. " špitne Remus a znovu se jemňoulince pousměje.

" Proč asi." odfrkne Black a zakroutí hlavou.

Poklepával si prstama.

Zase.



Jsi nervózní, Tichošlápku?



Sirius se po chvíli podíval na Lupina, který se snad ani nehnul a stále se zkoumavě pousmíval s nahnutou hlavou.

" Mám jí rád. Asi. " špitne, na pár vteřin se díval Lupinovi do očí a hnedka se zase podívá z okna a potáhne.

Nelhal.



Sirius Black nelhal.



" Dávám tomu tak … rok. " pokrčí rameny Lupin a jemně pootevře rty, když se Sirius zarazí a viditelně očekává co dalšího řekne.

" Rok a skončí hodně špatně. Myslím si, že...by byla schopná se zabít. Už teďka má dost pochromanou osobnost. Neví kdo je, má pocity méněcennosti a jediná láska kterou měla jí poslala do hajzlu. " usmívá se pokřiveně Lupin s mírnou výčitkou.

Black se zarazil.

Zkoumavý pohled ocelových očí.

" To já..?" špitne a každá vteřina je dlouhá.

Pomalé pokývnutí hlavou.

" Takže buď se rozhodni, jestli s ní opravdu chceš být, že jí OPRAVDU neublížíš, nebo od ní dej ruce pryč. Natrvalo. "



Výhružné medové oči.


Bolí tě to, Siriusi?



……………………………………………………………………………………………………..

Nebyl tady.

Pět minut zpoždění.

Omg.

" O - M - G " dostanu ze sebe ztěžka, vyčítavě se rozhlédnu po místnosti kde bylo prázdno a na pár vteřin zavřu oči.

Jediná chvíle, kdy se cítím naživu je, když jsem s tebou.


Jinak ne.


Přeživší.



Samozřejmě, že se na něj těším. Samozřejmě, že jsem teď nasraná, ale jakmile se objeví, tak..všechno bude dobrý.

Měla bych od něj dát ruce pryč. Po tom Malfoyovi se něco zlomilo.

Mezi náma.

Víc a víc si ho začínám v srdci přivlastňovat a on mi nestanovuje hranice. Neřekne mi, že by mi mohl ublížit, že bych to dělat neměla.

Dává mi volnou ruku.



A já tomu asi chci propadnout.

Stejně už nemám jinou možnost.



" Jsem v tom až po uši. " pousměju se jako malá holka a cítím jak rudnu, když vejde do místnosti.

Culím se jak pablb, jak by řekla Liliana.

" Gay sex?" vyhrknu s úsměvem, když se mi podívá do očí, sedne si naproti a zapálí si cigaretu.

" Definitivně. Blowjoby, ruční práce, všechno. VŠECHNO!" vykulí oči Sirius, rozhodí ruce a uchechtne se.

Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když nebudu vyzvídat. Však..neměl by mít pocit, že mu kontroluju život, že jo. To nechce žádnej chlap.



" Co jste řešili?" vypadne ze mě a v duchu si nafackuju, I když jsem někde v hloubi věděla, že se stejně zeptám, I když jsem si říkala úplnej opak.

" Kraviny. " pokrčí rameny a prohrábne si vlasy.



" Hele, Emo..."

" nééé...takhle nezačíná nic dobrýho. To není - Hele Emo, co kdybych ti koupil cukrovou vatu? Hele Emo, co kdybychom si zašli na víno? Nebo - Hele Emo, podívej se na toho jednorožce co jsem ti - "

" Pšt!!" okřikne mě a nespokojeně mlaskne.

" Uklidni se a nech mě mluvit, ano?"

Už jsem vám říkala, že má úžasnej hlas?

" Okay. " špitnu nervózně a zasměju se. Dlouhej pohled do očí a tak tři minuty ticha.

Moc dobře věděl, že tohle mě dělá ještě víc nervózní.

Ať to zní sebevíc debilně, což jste si mohli všimnout, že u mě je dost věcí...divných. Hehe. Tak pokaždý si uvědomím, že mu naprosto věřím.

I po tom s tou holkou. Nemá proč mi lhát.

Vím, že když mi ublíží..bude ho to dost trápit. Vím, že mě má rád.



Siriusi?

Udělala bych pro tebe všechno.





" Tak dělej, Blacku. " popoženu ho a povytáhnu obočí. Zhluboka se nadechnul,jak kdybych se odvažoval říct něco hroznýho.

Věděla jsem, že to bude špatný. Zase těkal očima ze strany na stranu a mlčel.

"Eh...co kdybychom zašli na víno?" vypadne z něj nakonec a nuceně se pousměje.

" Jsi si jistý, že je to všechno co chceš říct?" vysoukám ze sebe a vlastně chci, aby mi řeknul, že jo.

Nechci, aby se díval do země, zase chvilinku mlčel, pak se usmál a kývnul hlavou.

Ale přesně to udělal. A já věděla, že mi lže.


Jenže...jenže, když milujete, nechcete vidět, že se něco bortí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 30. prosince 2016 v 12:43 | Reagovat

Nenávidím celý ten mesiac skúškového! Kedy sa človek nevyspí, nič nespraví iba sa od svitu do mrku byfľuje kraviny, ktoré potom aj tak zabudne...

nádherne romantická scéna, hneď úvodom. to, ako sa Sirius pýta, čo si dá na večeru. a mačká sa. Och. Nádhera! Tak krásne sladké a romantcké! Sa čudujem, že sa dokázala zdžať grckania :D
A Remus... Krucipísek do prdele. Mať takého psychológa ako je on, tak som na tom hneď lepšie! Proč. A proč. A proč? A je to von. Muheheh. Konečne si to priznali obaja. Sami sebe. A celý čas čo sedeli v spoločneskej som dúfala, že to niekto povie nahlas. Ale nie. Idú na víno. Vzťahy nedopadajú dobre, keď sa obaja ožerú a vylejú si srdiečka. Lebo tak to v reály nefunguje. Ak sa ožerú tak robia blbosti. A nekomunikujú. Už nikdy. Pretože sa potom, triezvy,  nedokážu pozriež tomu druhému do očí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama