11. kapitola

13. prosince 2016 v 10:12 | S. |  Žít
Je to podezřelý.
" Je to podezřelý " zopakuju tentokrát nahlas svou myšlenku a zrzečka se po mně tázavě podívá.
" Podívej se na něj " kývnu hlavou na Siriuse, který se zadumaně díval z okna, občas si prohrábnul vlasy směrem dozadu a unaveně vzdychnul.
" Neměla bys bejt ráda, že do tebe neryje?" zeptá se uštěpačně a já zamítavě zakroutím hlavou.
" Liliano. Nepokrytě přiznám, že Sirius je to nejdůležitější co mám, i když není možnost, že bychom spolu byli. A vim jak se chová, když je okay. On v pohodě není. " odpovím ustaraně a promnu si spánky. Měla bych myslet na to, co mi říkal Remus. Měla bych všechen cit investovat do sebe a srovnat se. Jenže..


" Když je v pohodě, dost se směje, je to extrovert jak vyšitej, není ani v tý svojí sukničkářský fázi, kdy se předvádí, tancuje, skládá básničky, nebo nedej bože, zpívá.." zakřením se posmutněle " má zkřížený nohy, ruce v klíně, nebo si poťupkává prsty, viditelně rozšířený zorničky a...víc se potí. Je z něčeho nervózní a střídá se to s apatií, kdy absolutně nevnímá. To je třeba to, když do něj James neustále ryje a Black není ani schopnej reagovat. "
" A co s tím uděláš? Chci říct..není to tvoje věc. " namítne Liliana a zkoumavě se mi podívá do očí. " Všechno co se ho týká je moje věc, i když do toho nesmím zasahovat, protože bych se ponižovala. " odseknu a na pár vteřin stisknu víčka.
" Promluv si s Jamesem prosím, aby ho z toho nějak vytrhnul. " špitnu prosebně a nervózně se pousměju. " Já vím, že..trápí mě to. Když bude v pohodě, budu já v pohodě. Chápeš, ne?"
" Ne. Udělej to sama. " odpoví omluvně. Je mi jasný, že nechce nýst nějaký následky, nebo moje vyzvídání co kdo řekl a jak se tvářil a tak dále, jakmile nebudu v tý situaci, vyložím si reakce jakkoliv.
" Dobře. " odpovím jakoby nic, zvednu se od stolu a zamířím ke křesílkům ve společenský místnosti. Potter se snažil něco čmárat, mám dojem, že to byl úkol na runy, u ničeho jinýho se tak nevzteká. Jakmile jsem k němu přišla, zvednul hlavu, oříškové oči se rozzářily a na tváři se mu objevil stupidní úsměv. " Heeehhh....Čau Emo. "
" Zdravím tě, Jamesi. Co bys řekl na romantický rozhovor bez svíček s jednorožcema?" optám se s falešným úsměvem a tluče mi srdce, protože si všimnu, že se po nás Black podívá. Na pár vteřin oba zvedenem oči a hnedka ucukneme pohledem, protože...co kdyby to bylo moc dlouhý.
" Jestli mě budeš chtít dostat do postele, Evansový by se to určitě nelíbilo " zašvitoři a zrzka se zakření. " Pottere, tebe bych do postele rozhodně nechtěla."
" Já vim, že jo " zazubí se James a poslušně mě následuje na chodbu. Ruce má v kapsách, bílá košile je ležérě vytažená z kalhot a klasicky si upraví brýle u kořene nosu.
" Co je se Siriusem? " vybalim narovinu a nemám ani náladu se přiblble usmívat. Mám prostě jen...strach. Je to přesně to, o čem jsem mluvila včera.
Jen se bojím. Nic víc.
" Ájé..tak o tohle jde.." protáhne a je na něm vidět, že se mu moc nechce mluvit.
" Samozřejmě." odpovím a sleduju, jak se dívá do země než se nadechne a -
" Nevím moc o co jde, nechce se o tom moc bavit, vlastně..dělá, že je v pohodě, ale sám nevím. Pořád píše nějaký..psaníčka, nebo co, ale nechlubí se komu. Předpokládám, že..má nějakou holku a nechce mi to říct. Promiň, jestli.." vyžblechtne a do mě jakoby uhodilo. Takovej ten pocit, kdy do vás na pár vteřin praští, máte pocit, že se vám vypnul mozek a teprve potom je ten příval tý hořkosti a bolesti z toho, že ... opravdu asi není šance.
" Dohlídneš aby byl šťastnej? Prosím. " vysoukám ze sebe, zasměju se a cítím jak se mi do očí hrnou slzy.
" Jasně.." usměje se jemně a teatrálně roztáhne ruce, abych ho objala. " Je to idiot, ale když zjistim víc, řeknu ti to. Je vidět, že...však víš. " snaží se mě ukonejšit, zatímco ho nehrabaně na pár vteřin obejmu a rychle ucuknu, aby mě to nerozhodilo ještě víc. Jakože...se někdo zajímá.
" Tak jo "
Nenávidím svojí hranou hrdinskost.
" Jsi v pohodě?" optá se starostlivě potom co si všimne, že absolutně nereaguju, jen stojim a koukám do země.
" Jako nikdy. " procedím skrz zuby, otočím se na podpatku a rázně se vydám směrem pryč.
Víte jak jsem říkala, že chci zjistit kolik toho unesu? Chytnout se těch sraček a topit se v tom, dokud nenarazim na nějaký dno a nedonutí mě to se zvednout?
Přesně teď je ta chvíle.
A vezmu to za ten nejhorší konec za kterej můžu.
..........................................................................................................................................
" Jak že jí mám pohlídat, kam zmizela?!" šeptne rozčileně zrzka a James se podrbe na temeni, zatímco pokrčí rameny.
" Jen odběhla a prostě..nevim. Vypadala v hajzlu."
" Jak jsi jí mohl nechat jít, ty hlupáku?!" rozčiluje se dál Liliana a praští se rukou do čela.
Black zbystří. Ne, že by ho nějak zajímalo o čem se jeho spolužáci baví, nicméně to, že se Evansová s Dvanácterákem o něčem potichu dohadují nevěstí nic dobrýho.
Jde o princip.
Chvíli je podezřívavě pozoruje a čeká, až si všimnou jeho pohledu. Ustanou.
Ale on to pozná.
Ví, že James má výčitky.
" O čem se bavíte?" zeptá se jakoby nic, ale je na něm poznat, že není moc ve stavu, kdy by byl schopný nějak složitě řešit problémy. Působil dost zkroušeně a unaveně a asi se ptal jen aby se mohl pro něco rozčílit.
" Všechno v pohodě. Duha. " usmívá se zářivě James a třískne Lili do zad až bolestně vyjekne.
" Jasně. Ehm. Duha. " kýve hlavou a rychle uhne pohledem.
" Kde je vlastně Martinsnová?" optá se jakoby nic po pár vteřinách a když se mu nedostává odpovědi, začne mít temný podezření, že..
" Vy jste se bavili o ní, že jo? " začne vyčítavě a těká očima z Evansový na Pottera, který se už přiblbe usmívá a v jeho očích je vidět omluva.
" Eehh...možná?" vysouká ze sebe a Lili protočí oči jak je nesvá. " Někam zmizela potom, co s ní mluvil James a nevíme kam." odpoví rychle a omluvně se podívá na Pottera, který vytvořil ublíženou grimasu.
" A přesně pro tohle jsem s ní nechtěl mluvit. Posere se to. Yes..přesně takhle.." šeptne a usměje se na Blacka.
" Tak jo. Vraž mi klidně . " pobídne ho a Sirius ho nenávistivě sleduje.
" O čem jste se bavili. " vyštěkne spíš, než že by se ptal a je vidět, jak se každou vteřinu chystá vyrazit, aby Jamese opravdu uhodil. " Ehh..že máš asi holku? " špitne Potter a krabatí obočí jak kdyby ho každý slovo bolelo.
" cože "
" Ehh..jo? Pořád něco píšeš , teda někomu a... nic mi neřekneš a vždycky ses rád chlubil, chápeš, takže..předpokládám, že máš..holku...eh...na vztah a ne na sex a stydíš se za to....třeba? " hádá Potter a Black vykulí oči a nasraně si kouše ret, zatímco se před ním James imaginárně zmenšuje.
" Ták Jamesi a teď mi hnedka podej plánek, nebo přísahám, že se zvednu a natáhnu ti jí takovou, že tě nebude chtít ani ufňukaná Uršula a ta je dost zoufalá. "
" Musím uznat, že jsi sexy, když seš tak agresivní . " vypadne z Jamese, jak kdyby tím měl všechno zachránit, hodí po něm plánek a Sirius automaticky vytáhne hůlku a klepne.
" Co to má bejt? Jak něco zjistí z prázdnýho pergamenu?!" natahuje zvědavě krk Lili a James se zazubí. " To ti někdy vysvětlim. "
" Ty seš takovej vůl!" vyhrkne Black, na pár vteřin se podívá na zaraženýho Pottera, zakroutí hlavou a beze slova skoro běží pryč.
James se nechápavě podívá do plánku a sedne si do křesla.
" Tak to je v háji. " špitne, praští se dlaní do čela a otevře pusu dokořán.
" No co je?!" vyhrkne zrzka a napjatě ho sleduje.
" Malfoy. " odpoví jednoslovně Potter.
......................................................................................................................................
" Vítej kopretino!" vykřikne teatrálně blonďák a roztáhne ruce v uvítacím gestu.
" Jop. Zdravim. " odseknu a arogantně se na něj podívám. Měla jsem pocit, že dělám tu nejlepší věc na světě.
Že dělám ŽIVOTNÍ ROZHODNUTÍ, kdy všechnu svou bolest a ublženosti využiju k tomu, abych zničila to, co mi tolik ubližuje.
A ne. Není to Black.
" Co nás přivádí do temných uliček?" zeptá se slizce a oblízne si rty.
" Chtěla jsem ti jen říct, že jseš ten nejvíc odpornej člověk kterýho znám a vždycky když vidím tvůj xicht, chce se mi zvracet. " řeknu jakoby se nechumelilo s falešným úsměvem.
Nejsem blázen.
Já - nejsem blázen.
Zaražený pohled. Průzračně modrý oči jakoby zčernaj, protože se mu rozšířej zorničky a ucítím hůlku na ohryzku.
" Zahráváš si. " šeptne mi do ucha a na pár vteřin zvedne koutky úst.
Psychopatickej úsměv.
" Naser si, Malfoy " šeptám pomalu a je mi jasný, že musim vypadat jako zoufalka. Cítím, jak se mi klepou nohy a třesu se. Jak se to uvnitř mě hroutí, ale paradoxně mám dost pevnej hlas.
Sama sem jeden velkem paradox.
Štípavá bolest na tváři a hořkost v ústech. " Haha. " zasměju se falešně a vyflusnu trošku krve. Hele kámo...fakt to bolí, ale...
" Doufám, že tohle nemáš rád při sexu, samičkám se nemusí líbit, že by jim lítaly zuby vzduchem, ale věřim, že třeba Bellatrix...jo.." zazubím se a je mi jasný, že mi krvácej dásně, takže musím vypadat jako psychopat.

Já .. nejsem blázen.

" Můžeš mi říct lásko, co tě to napadlo? Samotná? Ve sklepení? Vážně?" zasměje se krátce a trošku poodstoupí, zatímco já se opírám o chladnou zeď. Vypadal trošku jako šašek, kterej se různě naklání a pohupuje, zatímco vykládá nějaký svůj rádoby vtip.
" Jen chci vědět po čem vždycky tak smrdíš, když se spolu bavíme. Celkem..to sedí. "
OMG.
" Okay. Tohle už trochu bolelo. " zasměju se, když dostanu facku z druhý strany a cítím, že budu za chvíli brečet.
" TAKHLE se s přáteli nemluví. " opraví mě a rázem se znovu usměje.
" Tak poď. " pobídnu ho a začínám zhluboka dýchat.
" Pojď si praštit." pokračuju a zasměju se, když znovu vyflusnu krev. Víte, já...

Nejsem blázen.

" O co ti jde ty mrško?" šeptne s úsměvem a z očí jde jen číst nenávist. Tohle přesně chci.
Chci, aby...

" Znič mě. "

Nechápavost. Nevěděl moc co si myslet, na pár vteřin se zarazil, kraťoulince se uchechtnul a pak protáhnul koutky dolů a pokývnul hlavou.
" Jak je libo, drahá. "
Měl to lehký stála jsem pořád opřená o zeď, v předklonu, z hluboka dýchala a občas vyflusla krev. Jen tak na ochutnávku, aby to vypadalo aspoň trochu drsně, že jo. Zvednu oči, abych zkontrolovala, jestli opravdu natahuje pravici s hůlkou a tváří se stejně nenávistivě jako já, když se na sebe občas podívám do zrcadla. Tohle pro mě znamenalo východisko.
Nechci, aby mě zabil.
Jen chci, aby mě postupně ničil.
Protože...protože možná není podstata sebezdokonalení.
Možná....možná je podstata sebezničení. Pak máme svobodu.
Já chci žít.
Jen mě musí někdo nejdřív totálně zničit.
" Připravená?" šeptne, zatímco ho prosebně pozoruju a připravuju se, že -
" Tak dost!" ozve se najednou a oba s Malfoyem se vyděšeně podíváme doprava. Tohle jsem nechtěla.
Tohle jsem opravdu nechtěla.
" Skloň hůlku, nebo jdu za Brumbálem a vyrazej tě už dneska. " šeptne Black a významně kývne na Malfoye, který ihned uposlechne.
" Není pěkný kazit cizí schůzky!" ozve se na oko dotčeně, frajersky se otočí a vydá se pryč.
Rozhodně se bál. Ale určitě se bál míň než já teď.
Bolí mě ho sledovat, jak se tváří vyděšeně a nechápavě a nemá ani odvahu ke mně dojít.
" Běž pryč. Prosím. " pobídnu ho a přesvědčivě se usměju, narovnám a vydám se pryč.
" Opovaž se. " špitne, když mám v plánu kolem něj projít a jakoby pro jistotu mě pevně uchopí za paži.
" Dobrý. " opakuju tvrdohlavě, buší mi srdce a zvládnu jen jít o pár kroků dopředu, dokud neucítím, že mě nepouští, ale ani se na mě nedívá.
" Emo. Stůj. " řekne autoritativně a čeká, dokud se nezastavím, nevděčně nevzdychnu a nerozhodím ruce.
" Můžeš mě prosím pustit?" odseknu a skoro mu vyrvu ruku.
" Jseš normální? Co to má bejt?!" vykřikne najednou a hodí rukou k místu, kde stál Malfoy.
Pokrčím rameny.
No co je. Prostě jen..
nechci bejt já.
" Rande. " uculím se pobaveně a oblíznu si rty. " Jo.." uchechtne se, zatímco si prohrábne vlasy.
Mlčím. Jakože...nemám odvahu mluvit. Nemám odvahu nahlas říct co se ve mně odehrává, protože paradoxně nechci vypadat jako slaboch, i když mi můžete samozřejmě namítnout, že to, že se nenávidím je vlastně slabošství.
" Nehneš se ode mě. " rozhodně jakoby nic, podívá se mi do očí a trošku přistoupí.
Nebudu argumentovat, protože mě víc vyvádí z rovnováhy to, jak je blízko.
" Poodstup si, prosím. " vyžblechtnu, sama udělám krok vzad a ucítím zeď.
" Ne. Zvykni si na to, že jseš u mě, protože teď to tak bude, dokud nerozhodnu o tom, že je to v pohodě. " agumentuje a ucítím, jak mě chytne za ruku. Není to nějaký..zamilovaný, je to takový to, když vám je dvacet a máte, nebo si aspoń myslíte, že máte, opravdovou lásku. Tohle je to neohrabaný chytnutí za ruku, kdy tebou stejně projede šok a máš husí kůžu.
" Je mi to nepříjemný. " vydám ze sebe potichu a podívám se mu do očí. Nevim co v nich vidim. Mám jen..paniku v hlavě.
" Já vim."
"Okay." kývnu hlavou, skloním pohled a ustoupím tak, aby mi pustil ruku.
Jdu pryč.
Jen tak. Prostě ho tam nechám.
Ničí mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 18:43 | Reagovat

" Ták Jamesi a teď mi hnedka podej plánek, nebo přísahám, že se zvednu a natáhnu ti jí takovou, že tě nebude chtít ani ufňukaná Uršula a ta je dost zoufalá. " Dokonalá hláška! Fakt si ma dostala!
Ema JE psychopat. A je to čoraz vážnejšie. Krucifix! Horší sa to. Najradšej by som ju za ten nápad dostaveníčka za Malyfoyom vyfackala ale je to iba postava... Tak hádžem vinu na teba. Ako jej môžeš tak ubližovať do šľaka? To už prehnala! Veď Malfoy ju mohol s pokojným svedomím zabiť! Ok. Prvé čo ma napadlo bolo znásilenenie síce ale... Výsledok by bol rovnaký. Už by sa z toho dievča zlaté nespametalo. Uff... Fakt ako, dej tejto kapitoly ma znechutil. (nič v zlom. to nie je kritka autora, hovorím o pocitoch čiateľa, ako na neho vplýva atmodféra) Prosím ťa. Povedz mi že jak ju Malyfoy prelískal, tak jej vytrieskal z hlavy podobné dementné nápady a už bude lepšie...

2 S. S. | 14. prosince 2016 v 18:56 | Reagovat

[1]: :D to byl účel. Chtěla jsem aby..pomatená a zoufalá duše Emy byla v příběhu hmatatelná. Je to něco, čím se vyznačuje. Jako Remus svou empatií. Ema není v pořádku. A jsem ráda, že to eh...silněji nepůsobí jen na mě.)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama