10. kapitola

11. prosince 2016 v 15:33 | S. |  Žít
" Prej bude nějakej zájezd do zahraničí " řekne jen jakoby mimochodem Liliana a po očku se po mně podívá, zatímco do sebe přestanu cpát bramborovou kaši a šokovaně vykulím oči.
" Cofe?!" vyhrknu a dál jí traumatizovaně sleduju. " Nooo..." začne opatrně a počká, dokud všechno co jsem měla v plánu polknout, opravdu nepolknu a nezamračím se na ní, protože mi je sakra jasný co má v plánu říct.
" Ne. Rovnou ti říkám. NE!" zamítnu rychle a rozhlídnu se po stole co dalšího bych mohla sprásknout.
" Nech si to vysvětlit prosím!" žadoní a strčí si pramen zrzatých vlasů za ucho, zatímco já jen odmítavě kroutím hlavou, až to působí, že mám tik.


" V žádným případě. Určitě je podmínka to zaplatit, takže bych musela buď vybrat všechny peníze u Gringottových a že tam nic moc nemám, takže bych musela začít žebrat a POKUD TI TO NEDOŠLO, máme celkem škodolibý spolužáky, ti by mě donutili dělat...poukázky na blowjoby a pak je rozdávat, abych vůbec měla nějaký peníze, musela bych kouřit penisy lidí, který nechci vidět ani u snídaně, natož abych - bože ! A zvracim. Neumim se přemístit. Naposledy, když jsem se přemístila, teda SNAŽILA SE přemístit, měla jsem koňskou hlavu, byli jsme někde na statku a ten kůň - "
" Proč to všechno tak dramatizuješ?!" vyhrkne naštvaně Liliana a vyčítavě mě sleduje, zatímco já jen skepticky zvednu obočí.
" Můj život JE DRAMA. "
" Nech mě to dovysvětlit. Prosím. " zkusí to znovu a podstrčí mi pizzu, protože ví, že -
" Ty ďábelská mrcho, víš že chilli papričky miluju..." šeptnu a zakousnu se, takže má pár vteřin na to mi cokoliv říct.
" Není to o penězích, je to financovaný. Podmínka je skupinový projekt. "
" Uhmm.." protáhnu a s rozzářenýma očima sleduju křupavou slaninu na dalším kousku pizzy.
" Kouzelnickej souboj. "
" Hmm." vypadne ze mě znovu a chmátnu po slaninovym trojuhelníku pizzy, abych se hladově zakousla.
" Podívej!" vykřiknu nadšeně, stočím trojuhelník do ruličky a narvu si to všechno do pusy, takže si musím otírat tvář, protože cítím, jak tam mám drobky. " Ale penisy bych tam narvala, přísahám. Bukkake " usměju se úchylně a zrzka si zoufale povzdychne.
" Musíme vytvořit skupinu a budeme bojovat s další skupinou. Vítězná skupina jede na týden do Finska. Nebo do Paříže? Teď nevim. " přemýšlí rychle a kontroluje jestli zbývá ještě pizza, protože jinak je MINIMÁLNÍ ŠANCE, že na něco takovýho kývnu.
" A dál?" žblechtnu a beru předposlední trojuhelníček, abych ho znovu ďábelsky stočila do ruličky!
" Nebo si myslíš, že je lepší nejdřív sníst okraje?" zeptám se zamyšleně a střelim pohledem po zrzce, která si nervózně okusuje ret.
" Určitě rulička, okraje první ukoušu u toho posledního " usměju se blaženě a začnu kousat.
" No, tak jsem se domluvila s Jamesem, že bychom byli spolu. Ale musíme se domluvit ještě s Remusem a Siriusem. " nenápadné odkašlání.
" Takže souhlasíš?" zkusí to opatrně a já přikývnu. " Máme ještě pizzu?"
................................................................................................................................................
" Byla to ďábelská lest!" vykřiknu pohoršeně, když se večer sejdeme všichni ve společence. Remusův jemný úsměv, Jamesovo rozčepýřené háro a americkej smajl, jak jinak. Black? Nasranej výraz a zase celej v černym.
" Sklapni ! " okřikne mě zoufale Lili a zakroutí hlavou Jamesovým směrem. " Musela jsem jí - "
" Uplácela mě jídlem, protože ví, že jedině tak na něco tak KATASTROFICKÝHO kývnu!" rozčiluju se dál a naštvaně založím ruce na prsou.
" Taky podle toho vypadáš. " utrousí šeptem Sirius a Remus ho zpraží naštvaným pohledem.
" Cože? Nezdá se Vám, že tady někdo mluvil? Nějaký velký...NIC?!" vyštěknu s vykulenejma očima na Blacka a chmatám po hůlce.
" Ty dva spolu maj bejt v týmu?" šeptne vyděšeně James na svou lásku a Remuse, kteří se po sobě zoufale podívají. " Vezmeme jim hůlky. " špitne potichounku zrzka, zatímco se vyhýbá mému nasranému pohledu a Black se kouká z okna. IGNORANT!
" Dobře. " začne zrzka autoritativním tónem a jediná z nás stojí. " Tímhle si respekt nezískáš." utrousím nenávistivě a radši sklapnu, protože vidím, že nemá daleko k tomu mě proplesknout.
" Zápas je za tři měsíce. Ale na ten zájezd se jede o prázdninách. Mám ten dojem teda..ehmm...týmy jsou libovolně, ale myslim si, že když se srovnáme - "
" Proč se na mě tak díváš?!" vykřiknu znovu dotčeně a zakroutím hlavou.
" Tak to zvládneme. " dokončí svou hlubokou úvahu a já si DOVOLÍM uchechtnout se.
" Co se děje, Emo?" zeptá se jemně Remus. Remusi, ty trubičko jedna citlivá.
" Okay. Okay. Havraspár a Mrzimor. Co si budeme povídat, jsou tam šprti a idioti. - "
" Zajímavý, že jsi v Nebelvíru. " uslyším od okna a pevně stisknu víčka, abych - " Asi vítr." zasměju se falešně a pokračuju. " Vítr, kterej brzo vykuchám!" ujede mi a James se uchichtne.
" Nicméně tedy - Co Zmijozel. Chci říct. Jsou...jsou to prostě parchanti, co si budeme povídat. V kouzlení jsou...dost dobří a...jsou to parchanti. Yep. " usměju se vítězoslavně a tajně doufám, že to vzdáme. Moc dobře jsem si všimla, jak Black zbystřil a na pár vteřin si mě prohlídnul a hnedka se zaměřil na Jamese, který se zamyslel.
" Máš pravdu, že by to mohlo být...nebezpečný, řekněme. " odpoví po chvíli a Liliana si odfrkne.
" Jasně, jen protože jsou ze Zmijozelu, tak se budeme bát?!" rozčílí se a zpraží nás ublíženým pohledem.
" Vykryju to. " vypadne z Blacka a unaveně se po nás všech podívá. PO VŠECH. Mám na jazyku tolik peprných odpovědí, nicméně, ten pocit, že...všichni kromě Lili a Remuse víme, že se mluví vlastně jen o mně a Black se opět nabízí, že by mi pomohl..to znamená jedině, že -
" Nikdo nepotřebuje ničí pomoc." odseknu ledově a fakt mi dává zabrat na něj nemluvit, ale brát to obecně.
" To si nejsem tak jistej " ozve se uštěpačně a já protočím oči a hnedka na to se nasraně usměju. " Zase mám pocit, že jsem něco slyšela. " ryju dál a prohrábnu si vlasy.
" Evansová, můžeš říct svojí kamarádce, že jsem tady taky a aby se přestala chovat jako husa?" zeptá se opatrně Black, hlasitě si oddychne a vytáhne cigaretu.
" Promiň Jamesi, jen si nevybírej tak kreténský kamarády " usměju se sebevědomě na Pottera a mlasknu.
" No. Myslím si, že když někdo z týmu vypadne, tak to nikoho srát nebude, takže zatím." rozhodnu jakoby nic, zvedám se a snažim se zastřít tu hroznou nervozitu v sobě. Hrozně doufám, že to není vidět.
" V žádným případě !" vykřikne Liliana, švihne hůlkou a usadí mě násilím do křesla. " Hey! Jen se dobrovolně vzdávám!" špitnu dotčeně a zakroutím hlavou.
" Já budu Emu hlídat. Jestli...je problém tady. " navrhne Lupin a sleduje mě jemnýma očima kde se najednou objevil náznak autority.
" Nepotřebuju hlídat. Jen - "
" Emo. Znám tě...jsi zmatkař. " usměje se jemně a já zahanbeně sklopím hlavu. Jako jooo, kdyby to byl James, nebo Black okay,...ale proti Remusovi něco argumentovat? To si nedovolím. Na to si ho moc vážím.
" Placebo. Stačí, když budu mít jen ten pocit. " špitnu a trochu zrudnu pod jeho úsměvem.
" A já kdyžtak vykryju Remuse." ozve se znovu od okna a můj pohled se rázem změní na neskutečně NASRANEJ POHLED mířenej na iniciátora.
" Neskutečně vlezlej, odpornej- "
" Emo!" vyhrkne Náměsíčník a naznačí rukou,abych sklapla.
" Tak..vyřešeno.." vzdychne zrzka, zakroutí rezignovaně hlavou a James se přiblble zaculí.
" Jsme tým. " ozve se Black zatímco mě hypnotizuje pohledem, vítězoslavně se zasměje a vydechne obláček cigaretového kouře, takže vypadá jako zasranej aristokrat.
Umři Blacku. UMŘI!!
................................................................................................................................................
Ať se chovám jak se chovám a ostatní můžou mít pocit, že je to kay, tak ne. Chci říct, že...jako jo, na jednu stranu jsem hrozně ráda, že..jsem s Blackem v týmu a tak, ale hey, něco se mu může stát. A tak.
Malfoy.
Hrozně se bojím toho, že by zápasil Malfoy. Postavte přede mě kohokoliv. Samozřejmě - když mě nebude nikdo sledovat. A srovnám ho. Nicméně..z Malfoye jde strach, je to jak kdyby...kdyby jsi potkal někoho, kdo je ztělesněním všech tvých nočních můr. Bála jsem se, padala na mě deprese. Pěkně pomalinku a postupně, což je prostě asi ještě horší, než když to najednou příjde...protože to potom taky rychle odejde. Tohle bude dlouhodobej proces.
" Rozpadám se..." špitnu s posmutnělým úsměvem a utrhnu trs trávy. Venku bylo chladno, nikdo tady nebyl a byl večer. A to na přemýšlení chceš.
" Ale bohužel pořád žiješ. " ozve se posměšně za mnou. Zarazím se. My o vlku a vlk..
" Zdravím tě, příteli. " odseknu a otočím se za sebe, kde stála vyšší postava ve stínu. Teprve když popošel blíž jsem si mohla všimnout, že je oblečenej jak tatar.
" Aristokrat " odfrknu si a falešně se usměju, zatímco stále sedím a on na mě kouká z vrchu. Černý rukavice, asi z dračí kůže, zelenej rádoby kabát a stříbrný spony.
" Rádoby elegance. To je kroj, nebo co? Nějak zbytečně dlouhý na to, že jsi muž. " komentuju dál a cítím, jak mi začínají pocukávat koutky vlivem nervozity, tak se raději už tvářím vážně, zatímco on si teatrálně oddychne a zadívá se na jezero.
" Kéž bych tě mohl jen tak utopit v tom jezeru. " postekne si a také se na mě falešně usměje.
" Naštěstí jsem se doslechl od jednoho...rádoby nebelvířana, že budeš zápasit v té..hloupé soutěži o zájezd co vymyslel Brumbál." vysvětluje a dává si pozor, aby zmínka o nebelvíru vyzněla co nejvíc opovržlivě.
" Odstoupila jsem. " zalžu sebejistě a cítím, jak mě pozoruje.
" Néé, to ti nevěřím. " uchechtne se a nahne se, aby mě drcnul do ramena. " Ty víš, že bych zničil buď tu tvou zrzku, nebo toho....tu špínu!" odflusne si, utře si jen tak mimoděk rty a zase se usměje. " Uvidíme se. "
" Tak jo.." pousměju se zoufale, když je z doslechu a podívám se na noční oblohu. Hvězdy jsou super. " Tady nejsem doma.." opakuju si potichu a eh..mám pocit, jako kdyby moje duše prostě..prostě jak když vůbec nepatřím do života, kterej vedu.
Jsem tady omylem.
" Už jsem se bál ! " ozve se hlasitě za mnou a zamračím se. Sakra, co je to za den, to jako -
" Mě stalkuješ, nebo co?!" ozvu se rádoby dotčeně a pozoruju, jak se vedle mě elegantně usadí, uchechtne se a podívá se taky na oblohu.
" Vydržel bych to celou noc. " vydechne a od úst mu jde obláček páry, než se na mě úskosem podívá se zazubí se.
" Bojíš se? " zeptá se jakoby nic a zahledí se na jezero.
" Čeho myslíš? " optám se opatrně. Samozřejmě, že se bojím.
Všeho se bojím.
" Něčeho. " vydechne a znovu se zazubí. " Já se třeba celkem bojím toho zápasu. Jasně, je to daleko..ale myslím si, že Sirius s Jamesem se..budou hádat. James bude bránit Lili, Tichošlápek bude chtít chránit všechny a když mu do toho bude James lízt, pohádaj se. " vysvětluje a pokrčí rameny.
" Naštěstí jsme si to nějak rozdělili "
" Bojím se, že se nedožiju 25 let. " utrousím jakoby nic a posměšně pokrčím obočí a usměju se, zatímco cítím jeho pátravý pohled.
" Vyhrála jsi. " odpoví se smutným úsměvem a trošku se ke mně nahne.
" Všechny tyhle strachy vychází z dětství, Emo. I když máš pocit, že to nesouví, určitě je problém tam. " mrkne na mě a podá mi malinkej kamínek co vypadal jako srdíčko.
" Já to vim. Chci říct, že ...eh. " začnu bolestně a cítím, že i když toho mám tolik co říct, vlastně...nevím jak to říct, když už dojde na věc.
" určitě jsem říkala, že se o mě máma starala jen, když jsem byla malinká a jinak jsem neměla oporu. Vždycky jsem se musela starat sama o sebe, tím pádem mi nikdo..nepomohl, nenabídnul mi cit a takovou tu jistotu, že když něco poseru, mám se na koho otočit. A tady? Sorry, ale šikana Blacka a ostatních mi nepomohla, nikdo mi nepomohl a sledovalo to dost lidí. " vysvětluju a hořce pokračuju dál " první a jediná láska mě poslala do hajzlu a co mi zbylo? Nic. Jak mám věřit tomu, že mě někdo může milovat, když mě všichni opustili a já nevím proč? Jak mám věřit tomu, že .. heh..že mám něco zvládnout, že tohle všechno má cenu, když omg...nemám motivaci sama v sobě. Cítím se jak kdybych..byla uvnitř už dávno mrtvá a jediný co dělám je to, že se bojím toho, kdo mě zase opustí, protože nejsem dostatečně dobrá. Proč si nikdo nevšimne třeba toho, že - "
" Tady bych tě zarazil Emo. Evidentně se vůbec nemáš ráda a z toho vychází...ty další pocity. To, jak..se bojíš citu, kterej paradoxně vyhledáváš, proto asi...budeš mít předpoklad k tomu si vybírat partnery, kteří tě..nebudou milovat, protože ty nemiluješ sebe sama. " skočí mi do toho citlivě a odkašle si - " jak často myslíš na sebevraždu?"
" Heh..." usměju se, i když mám slzy na krajíčku. " A pravdu."
" Jen občas. " vykoktnu a nemám odvahu se na něj podívat, protože -
" Řekl jsem, že budeš mluvit pravdu. "
" Skoro každej den. " špitnu a utřu si slzy. " Každej den mě stojí strašně moc sil, Remusi..." utrousím vysíleně a znovu se podívám na hvězdy. Pár minut ticha.
" Proto se bojím, že se nedožiju třeba blbých pětadvaceti let. Protože se každej blbej den objeví ten pocit, že tady stejně budu sama a už to je pro mě namáhavý...natož pocit, že bych si..znovu utvořila cit a přišla o něj. "
" Jenže dokud něco nezměníš, nikdy tě nikdo nemůže milovat. Teda..může..ale bude to ty lidi ubíjet. "
" Budu zase na obtíž. " dokončím jeho myšlenku, kterou asi neměl odvahu vyslovit celou.
" Nemůžeš hlídat ostatní lidi. Nemůžeš se starat o to, aby byl Sirius v pořádku, když ty nejsi, Emo. Jestli mu chceš pomoct..musíš nejdřív pomoct sobě. "
"Já vim.." špitnu a pousměju se. " Važ si víc sebe sama. Nemusíš se před nikým ponižovat, aby tě miloval. "
Ale jak?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 18:24 | Reagovat

Súboj? Pekne si to vymyslela! Už som rozmýšľala ako chceš príbeh pohnúť dopredu aby to nestagnovalo a ty sa vytasíš so súbojom. Geniálne! :) Ako vždy presýtené trefným humorom - scéna s Pizzou na fakt pobavila. Neviem kde na tie nápady chodíš ale konverzácie a dialógy máš zmáknuté na jednotku. Hlavne to zabŕdanie od Siriusa bolo také... Fajnové :D A už radične som sa roztiekla ako čokoláda keď prišiel na scénu Remus. On je tak úžasný! Tak citlivý, vnímavý, má prehľad a nadhľad, vie o čom hovorí a je taký... ňuňííík! Oh. Mám pocit, že som sa zamilovala zas a znova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama