5. kapitola

24. listopadu 2016 v 21:48 | S. |  Žít

Lilianě jsem se v žádném případě nezmínila o tom, co se dělo a upřímně jsem doufala, že to neudělali ani kluci. Black mě celý den ustavičně přehlížel, I když jsem se snažila navodit přátelskou atmosféru přes neustálé úsměvy a hypnotizování, kdy jsem na něj v kuse zírala třeba půl hodiny a pokaždý, když se jen natočil mým směrem, preventivně jsem se usmívala, ale zbytečně. Začala jsem mít pocit, že mě chce doučovat jen proto, aby mi to potom mohl vmést do obličeje až se mu to bude hodit, nebo aby mě zesměšnil. I když jsem doufala, že je jeho snaha upřímná, protože přeci jen chci věřit, že..je to dobrej člověk a pocit, že by mě chránil někdo jako je on mi prostě dělá dobře, ale...jeho chování tomu úplně nenasvědčuje. Asi jako každá holka bych chtěla mít pocit přítulnosti ze strany partnera atd atd. " A vlastně co to sakra řeším, nejsme spolu!" vyštěknu na sebe při večeři a zrzka se po mně podezřívavě podívá.




" Nic. " zamítnu rychle a všimnu si, jak mě sjíždí přivřenýma očima.

" Co to máš?" zeptá se a ukáže na můj loket, kde se táhne velká odřenina. "Ehm..spadla jsem. Ne. Otřela jsem si to o křesílko a spálila se. Bouchla se o stůl…?" vymýšlím koktavě a cítím jak rudnu. " Kromě spadnutí jsou to všechno blbosti a protože tě znám a vidím, že lžeš, nutí mě to se ptát dál a dál a- "

" Spadla jsem." odpověděla jsem rozhodně, protože aspoň to bylo trochu podobný pravdě.Vlastně to byla pravda! Jen jsem neznímila v jaký příležitosti. Asi se to muselo stát, když jsem spadla a chtěla se zvednou po záchraně Blacka. Z přemýšlení mě vytrhlo, že jsem měla pocit, jak mě někdo sleduje a zmateně jsem se rozhlédla. Samozřejmě. Nestačil rychle uhnout, přistihla jsem ho, jak mě vyloženě hypnotizuje prázdnýma očima, jak kdyby přemýšlel nad něčím úplně jiným, Najednou vstal a rychle odešel.

" Kolik je hodin?" optám se rychle zrzečky, která se podívala na hodinky.

¨--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sirius stál opřený o zeď a sledoval podlahu. Popotahoval z cigarety a nevědomky se zamračil. Nevěděl ani co tam sakra dělá s tou lahví vína, kterou rychle čmajznul z pokoje. A proč je tady už o třicet minut dřív?! Byl divně roztěkanej, celej den myslel jen na to, jak jí viděl na zemi a jak chvíli předtím evidentně plakala. Popadl ho neuvěřitelný vztek na Malfoye. Doufal, že jí nedošla ta lež, že jí slyšel. Byla to blbost. Kdyby James neprojížděl pobertův plánek a nepřišlo mu divný, že tam jsou spolu, nic o tom neví. Nemohl by jí pomoct a bůh ví jak by to dopadlo. Aniž by chtěl, stisknul pevně pěst a napil se z láhve, aby se trochu zklidnil.

Pousmál se při vzpomínce, jak byla vyděšená, že by měla kouzlit při hodině. Když se na to tak podíval, měla krásný černý kudrnatý vlasy. A vůbec mu k tomu nepasovaly její čistě modrý oči. Velká většina jeho holek měla taky modrý oči, ale rozhodně ne takový jako ona. A když měly tmavý vlasy, tak měly I hnědý oči, rozhodně ne modrý. Jsem black. Rozhodně nepotřebuju takovou nicku - pomyslí si rychle a zachvátí ho pocit provinění, že takhle smýšlí. Nechápal, co se to děje, vždyť ho do začátku roku absolutně nezajímala a pak najednou se něco zlomilo a začal si všímat, že je pro něj dost -

" Jo. Ehm...čau?" vyhrnu roztěkaně a zamávám mu před obličejem. Absolutně netuším na co myslel, ale působil dost utrápeně. Jeho zorničky se rozšírily.

" No...koukám, že se na to musíš posílit. Chápu " mrknu na něj a sleduju láhev v jeho ruce. Mlčky mi jí podal a já rychle zamítla. " Kam půjdeme?" vyptávám se dál.

" Uč se škvrně " řekne namachrovaně a na tváři se mu objeví jeho děvkařský úsměv, kdy si oblízne rty.

Jdeme na konec chodby, třikrát projde kolem zdi a najednou se objeví ohromné kované dveře. Radši to nijak nekomentuju, protože o klucích je známý, že ví dost věcí o Bradavicích co my " normální studenti " ne.

Otevře dveře, aniž by mi je podržel a sebevědomě vejde. Že jsou dveře těžký a skoro jsem dostala do obličeje ho netrápí, jsem jen holka!

"Wrou. Roztomilý " Prohodím a prohlídnu si místnost. Křesílka v rohu, uprosřed menší stolek, zbytek místnosti uzpůsobený jako soubojnický klub v nebelvírských barvách. Položí láhev na stůl a významně pokyne rukou, jak kdyby se chtěl uklonit a poukáže na " hřišťátko ". Nervózně tam směřuju a příjde mi, že sebou seknu při představě, že budu bojovat s Blackem. Že vůbec budu " bojovat "

Nemyslím si, že bych bylaš patný kouzelník...vzhledem ke svojí rodině NEMŮŽU být špatný kouzelník, ale taky mám prostě nepřekonatelný strach bojovat s kýmkoliv.

Vyrůstala jsem sama. Jako rodiče mě vychovávali,samozřejmě, ale jen nutnou dobu. Jen abych se naučila o sebe tak nějak postarat, pak to bylo na mě. Prostě...zmizeli. Byla jsem izolovaná od světa a ani mě nenapadlo se nějak zařadit. Brumbál pro mě přijel na sídlo, aby mě dopravil do Bradavic. Brumbál je asi jedinej člověk, vyjma Liliany, kterýmu OPRAVDU VĚŘÍM.

" Dobře. " kývnu na něj bez úsměvu a postavím se do pozice.

Uklonit se.

Black jen něco zamumlal, snad ani nešvihnul hůlkou a už jsem ležela na zemi. Sakra, nestihla jsem se ani připravit! Čekala jsem to. Nechtěla jsem tohle dělat.

Nechci.

" Nechci " špitnu, když se zvedám a zase se mi do očí hrnou slzy. " Nefňukej Martinsnová prosimtě " uchichtne se a sleduje mě, jak si utírám slzy.

" Sklapni " vyštěknu a znovu se rezignovaně postavím.

Zase.

Zase.

Zase.

Zase.

Pořád to samý. Jen se zvednu a čekám,dokud mě neskolí.

" Spolupracuj!" vykřikne a prohrábne si vlasy. " Jsi nebelvířan,dělej!" snaží se mě hecovat, zakroutí hlavou a čeká, dokud nezačnu sama.

" Ne. "

" Dělej!" vyštěkne, skloní hůlku a roztáhne ruce " Máš mě tady. Jedno kouzlo a dám ti pokoj. Jedno - jediný- kouzlo..." mluví důrazně a jde ke mně blíž.

" Nechoď sem Blacku!" varuju ho a začnu couvat. " Dělej!" křikne, švihne hůlkou a kouzlo proletí těsně vedle mě.

" Ne!" zakřičím a uhýbám se jeho útokům.

Vím, že má mušku.

Vím, že mě nechce zasáhnout přímo. Ale taky vím, že - " tohle je marný " řeknu udýchaně, když jsem už u zdi a on pár kroků ode mě.

" Tak proč tady jsi?!" vyštěkne a z očí mu metaj blesky. " Já chci...ale..nemůžu.." špitnu a dívám se zahanbeně do země.

" Koukni se. Dáme si..víno a eh..nechám toho. Jen dneska. Za dva dny se sejdeme znovu. A to už budeš pracovat. Odpustím ti to jen, protože tohle je první hodina." domlouvá mi a svalí se do křesílka.

"Díky.." špitnu a vezmu si nabízenou skleničku. "To je bílý víno.Pálava. Mám jí nejradši " vysvětlí, když vidí, jak k tomu zvědavě čichám a prohlížím si tekutinu ve skleničce.

" Aháá..." protáhnu poučeně a usrknu si.

" Proč máš takovej problém kouzlit?" zeptá se vážně a přehodí nohu přes nohu, zatímco upíjí víno.

" Nechci o tom mluvit " odseknu a ani se na něj nepodívám.

" Tys kouzlil hodně už jako malý, že? Doma to bylo nutný " odhaduju " kouzelnická rodina. Určitě to bylo nutný. Ale vzhledem k tomu, že nemáš dobrý vztah s matkou..soudím podle tvýho děvkaření, chápej, a bratra idiota, určitě to bylo nutný I v tomhle případě. Tvoje matka je přísná. Vzhledem k tomu jak dobře umíš útočná kouzla a k tvým modřinám, které jsi měl, když jsi se vracel z domu " dokončím svou úvahu a už mám odvahu se na něj podívat. Tvářil se jak kdyby se ho to v žádným případě nedotklo.

" Možná " pokrčí rameny a kousne se do spodního rtu. " Něco za něco. Já ti to řeknu a ty mně." navrhne. Asi doufal, že ze mě vytáhne víc, než je potřeba.

" Dobře." kývnu a stejně vím, že mu řeknu jen to co chci. Nic víc. Nebudu mu tady vykládat svojí životní story jako všechny jeho samičky, který doufaly, že ho budou zajímat.

" Máš pravdu. Moji rodiče jsou abednění idioti, čistá krev..." uchechtnul se a zahleděl se kamsi za mě " odmítám jejich názory a tak jsem na tom byl jinak než ostatní...mlátili mě..a kouzlili. Dost...nevybíravě. Proto bylo nutný, abych se naučil víc než jsem uměl " vysvětlil a pokrčil rameny. " Hodí se to vždycky"

Napjatě mě sledoval a čekal co ze mě vypadne.

" Ehhmmm….vyrůstala jsem sama. Úplně. Doslova. Ehm...a neměla jsem možnost nějak...a tady ve škole jsem se k tomu nestavěla moc kladně...nechci..kouzlit. " vypadne ze mě a pevně stisknu víčka.

" Nechci být to, co jsem." špitnu a zase začínám slzet. " Nicméně, každej má něco, ne?" usměju se a znovu se napiju.

" Máš se ráda?"

" Blacku, kdybys tuhle stránku ukazoval všem, jseš možná oblíbenej I u jiných lidí než tvoje samičky, který spíš milujou tvůj vzhled než duši " poučím ho a zamračím se.
" Já asi chápu,nebo...chápu, proč se chováš tak, jak se chováš, ale mohl bys být lepším člověkem "

"Nejsem špatnej člověk " odfrkne a povytáhne obočí. " Vybírám si lidi. Hloupý husičky k životu nepotřebuju, nebudu se jim ukazovat " odvětí a mírně se pousměje. " Ty jsi nikdy hloupá nebyla"

" Podle čeho soudíš?" vyhrknu a přivřu podezřívavě oči, protože mi příjde, že to začíná mířit tam, kam nechci.

" Bavíš se s Evansovou. James by nemiloval hloupou holku " odtuší znalecky a nalije oboum další skleničku. "Ale to neznamená, že hloupá holka nemůže mít chytrou kamarádku " namítnu a zakroutím hlavou.

Sjedu ho od hlavy až k patě. Černý tričko s dlouhým rukávem, kalhoty a vysoký černý boty. Slušelo mu to, to musím uznat…

" No, co se jít projít, aby jsi se trochu odreagovala?" navrhne a strčí si pramínek havraních vlasů za ucho. " Já jsem v klidu!" namítnu dotčeně a zakroutím hlavou. Měla jsem vypadnout. Chtěla jsem vypadnout, ale zároveň mi s ním nějakým způsobem bylo hrozně dobře, je to přesně ten můj kreténismus omg, prolítne mi hlavou.

" Nejsi. Nejsi schopná se mi ani pořádně podívat do očí a pomalu se ani nehýbeš, nejsi uvolněná. " špitne znalecky a znovu si oblízne rty.

" Ale...mohl bych tě trochu uvolnit " pokračuje zatímco se zvedá a jde přesně za mě. Projede mnou malý záchvěv a naskočí mi husí kůže, jakmile ucítím jeho ruce na ramenou. " Příjemný?" špitne mi do ucha a přitlačí na ramena s krouživými pohyby prstů.

Doprdele. Ten kluk musel chodit na masérský kurzy. Musel to zkoušet na hrozně moc holek, vážně mu to jde.

Jsem.

Sama.

Se Siriusem.

Blackem.

OMG

" Není mi dobře." namítnu slabě a pevně stisknu víčka, protože asi budu zase dělat problémy. Nicméně, náš cassanova to nějak přeslechnul a ještě víc přitlačí. Mám temný podezření, že mi právě čuchá k vlasům, protože cítím, jak jemně oddychuje nad mou hlavou.

Je to tady. Mžitky před očima. Ne. NE! TEĎ PROSÍM NE!

" Přestaň, vážně mi je divně!" vyhrknu panicky z posledních sil a točí se mi hlava.

" To jsi jen vzrušená " špitne mi do ucha.

Poslední kapka.

Už se to nedalo. Jakmile jsem ucítila jeho zvláštní vanilkovou vůni, s pocitem jeho blízkosti a v kombinaci s vínem, prostě..

Přesně tak. Takhle to VŽDYCKY začíná ! Dávivý říhnutí….

" Siriusi?!" křiknu, když se otočím a všímám si jen, že se zrovna zabouchly dveře.
" Na to si zvykneš!" křičím dál za ním na chodbě, když se ho snažím dohnat, ale on skoro utíkal pryč a jeho kroky se nesly ozvěnou.

" Ne!" křikne za mnou, máchne rukou a zmizí za rohem.
" SOCIÁLNÍ FÓBIE!" zařvu z plných plic, aby mě slyšel a pokrčím rameny. " Možná bych radši trpěla průjmem, než tohle.." zakroutím hlavou a zasměju se vlastní poznámce, která doplnila dnešní nechutnej den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. listopadu 2016 v 12:46 | Reagovat

:-D  :-D
Pěkné těším se na další díl :-P

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 23:43 | Reagovat

NIEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE xD xD xD xD xD xD Ty ma raz zabiješ! Kurňa DOPRDELE! Tak to už je vážne moc toto. Už to vyzeralo TAK nádejne! Och! Hej prosím, odkáž tvojmu chrému mozgu a šialenej fantázii že sú vražednou dvojicou. Zbožňujem ťaaaa xD xD xD A nejak si neviem predstaviť, ako to bude pokračovať ďalej, pretože to je vážne moc toto xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama