" Tady to je " ozve se za mnou a uslyším těžkou ránu, jak cosi dopadlo na stůl. Vyděšeně se otočím. Moc dobře vím co a kdo tam bude, ale mám aspoň trošililinku naděje, že se prostě jen mýlím.
Nicméně… " Pokud si to pamatuju dobře, naposledy to vypadalo, že mě chceš udusit toastama a klobásou, která rozhodně není tvoje, když jsem odmítla doučování, trápí tě to? Chci říct, je to stejně traumatizující, jako když ti holka odmítne sex a proto se vlastně snažíš a jsi tady I s učebnicema?" drmolím aniž bych přemýšlela a po každým slovu, kdy se uslyším si říkám, že bych sakra už měla mlčet, ale nemůžu to zastavit!
Chvíli si mě prohlíží se zdvyženým obočím a já čekám,že se otočí a nechá mě uhnít ve společenský místnosti. " Nikdo mi neodmítl sex." pokrčí najednou rameny a šibalsky si oblízne rty.
" Já jsem totiž Black." usměje se " jemně" a v jeho očích se blýskne cosi, co mě trochu děsí. Ale rozhodně mě to děsí míň, než pohled na ty učebnice. Nervózně na ně ukážu rukou a tázavě se po něm podívám.
"No. Potřebuješ základy. Tohle jé..."
" Tohle je pro první ročníky." odseknu uraženě a cítím jak poníženě rudnu. Já nemám problém s kouzlením jako takovým. OMG. Já mám problém s kouzlením, když mě někdo vidí!
" To přesně potřebuješ Martinsnová. Evansová je šprtka a není schopná ti to evidentně vysvětlit, takže od toho jsem tu já a tohle. " Vyděsím se, Black se rozzářil, upřímně se rozzářil a jakoby odnikud vytáhnul láhev - " Pálava?" optám se a mírně pokrčím obočí a opět prožívám svůj malej infarkt, protože je to buď jed, kterým mě chce odstranit ze světa, nebo " alkohol " jak říká Liliana a to je v mém případě možná ještě horší varianta. Není tajemstvím, že Sirius využíval VŠECH prostředků, aby získal svojí kořist, včetně chlastu a já se nechci poprvý opít s Blackem a ještě….však vítě. NECHCI. Otázka je - chce mě vůbec Black? Třeba prostě jen doufá, že - " Ty prostě jen doufáš, že mě opiješ, budeš se mě dotýkat a já se udusím zvratkama, že jo. " špitnu a chce se mi brečet. Představa večera s Blackem mě děsila víc, než si dokážete představit.
" Proboha, musíš mít pořád problém? Snažím se tě uvolnit a pomoct ti, nepoděkovala jsi mi ani za tu večeři!" vyštěkne a v šedých očích je znatelný vztek. Zaraženě koukám do země. Mám v hlavě prázdno a začínám se usmívat. Né. Stresová situace. Smích. NÉ.
" Myslíš tu večeři, kterou jsi přinesl sám? Myslíš si Siriusi, že jsem takový idiot, že mi nedojde, že jsi přišel sám? A poděkovala jsem ti! Liliana by se na zákusek ani nepodívala, protože to nejí a pochybuju, že by ti řekla, ať mi to vezmeš, to je první věc a jo, musím mít pořád takovej problém, protože ostatní maj pořád problém se mnou, jestli jsis nevšimnul a PŘEKVAPIVĚ jsi ho měl až do začátku roku I ty, takže ať ti jde o cokoliv, a veřím, že ti nejde jen o mou bezpečnost, říkám ti NE! " rozčílím se a pár vteřin na to se mi chce brečet. Nejsem hádací typ. Vím o sobě, že jsem na to slabá a absolutně netuším, kde se to ve mně vzalo.
" Můžeš si za to sama, podívej se jak se chováš ! " vyhrkne a udiveně mě pozoruje. " Jak myslíš, náno nevděčná, doufám, že se ti něco stane, abys viděla, jakou děláš chybu " řekne ledově, rychle kráčí pryč a třískne s dveřma. Čekala jsem cokoliv. Ale ne tohle..
" To je hulvát!" šeptá Lili a pozoruje Pottera se Siriusem, kteří museli leštit stoly ve velké síni, zatímco jsem jí přeříkala můj rozhovor s Blackem. James bral trest s grácií a vtipem jemu vlastní, po očku sledoval Lili, zatímco Black se tvářil, že by všechny nejradši povraždil a co hůř, koukal tak především po mně. Jeho " ex " měsíční vlasy se mu snažila opět vetřít do přízně, že mu s těmi stoly pomůže. Blackova reakce byla vskutku úsměvná.
Zprvnu se po ní rozmáchl hadrem jak na slepici a zvolal " táhneš!" a potom, jak kdyby mu něco šrotovalo se sladce usmál a přehodil si hadřík frajersky přes rameno. " Emily! Koloušku,nemyslel jsem to tak " usmívá se a chytá rádoby uraženou blondýnu za ruku. Můj úsměv vyprchal. Jsem zklamaná a zděšená. Nemůžu si nevšimnout, že se Sirius podíval mým směrem a laškovně mrknul, zatímco objímal blondýnu. " Okay " prohlásím rozhodně a falešně se usměju na Blacka a následně i na zrzku.
" To je vůl..já mu ukážu!" rozčílila se Evansová a já jí rychle chytnula za ruku, aby se posadila zpátky na lavici.
" Přemýšlej Liliano. Je to jen provokace, nemyslí to vážně a hlavně, o nic mezi náma nešlo. " komentuju rychle situaci, I když paradoxně se mi chce brečet.
" Přemýšlej Liliano. Je to jen provokace, nemyslí to vážně a hlavně, o nic mezi náma nešlo. " komentuju rychle situaci, I když paradoxně se mi chce brečet.
" Jsi v pořádku?"
" Samozřejmě " odtuším pevně a mimoděk stisknu hůlku. Nenáviděla jsem ho.
" Jdu se projít." vyhrknu skoro s pláčem a rychle projdu jak kolem Jamese, tak kolem Blacka. Ten zrádce mi nestál ani za pohled.
" Není nad to strávit v depresi tři hodiny na astronomický věži, opravdu " povídám si, když jdu po pustých chodbách, abych se trošku uklidnila.
" Musíš se ale pochválit, neuvažovala jsi, že spácháš sebevraždu, takže jo, jsi skvělá. " pokračuju dál monotónně a v žádným případě nevěřím tomu co říkám. Asi to byla jen taková moje marná snaha o to, abych si pořád říkala pozitivní věci a pak byla zasraně pozitivní, jako všichni okolo, smála se a " byla šťastná " dokončím zase nahlas svou myšlenku a spustím znovu "Nicméně asi stejně chcípneš,protože se ztratíš ve škole, kde studuješ skoro sedum let. A to chceš " dokud neuslyším kroky. Zastavím se a zmateně mžourám, kdo je pár metrů ode mě,protože pochodně v týhle části školy nebyly a lumos nestačilo.
Šel ke mně. Nevím kdo, ale šel. Přímo a rázně a vlastně z toho šel dost strach, protože podle chůze ten člověk PŘESNĚ VĚDĚL kam, nebo ZA KÝM jde. A já asi měla tu smůlu, že ..
" Tady jsi. " ušklíbne se zle blonďák a z jeho očí srší opovržení. Asi jako když se dívám na Blacka,zatímco objímá slečny.
" Jop.A ehh...už zase jdu, takže...zatím…?" dostávám ze sebe nejistě a pomalu udělám krok stranou, společně s roztomilým zamáváním a doufám, že mě proboha nechá jít.
" Kam jdeš?! " vyhrkne rázně a pevně mě uchopí za zápěstí. " Nikam." špitnu a stisknu víčka. Bylo to v háji. Musím uznat, že poprvý jsem zalitovala, že jsem odmítla Blackovi lekce.
" To je dobře, protože si musíme promluvit o tvých rodičích " pokračuje panovačně a chytne mě za bradu, abych se mu dívala do očí. " TAKHLE se mluví s přítelem. Z očí do očí " šeptá mi do tváře. Nejsem moc schopná udržet oční kontakt a začínám se mírně pousmívat.
" Moji rodiče jsou mrtví Luciusi a víš to. " špitnu, když mě pustí a s chladným úsměvem přikývne.
" Otce je mi líto, je to předek nás všech. Nás...nadřazených, řekněme…" konstatoval " ale tvoje matka je..." odplivl si na zem a zpříma se mi podíval do očí. " Řekni mi zlato. Kdy si to rozmyslíš?"
" Nikdy. " vyhrknu a mám upřímně strach. Jakýsi škleb z jeho strany, plesknutí a palčivá bolest na tváři.
" Tys mi dal facku?!" šeptám a do očí se mi hrnou slzy.
" Tys mi dal facku?!" šeptám a do očí se mi hrnou slzy.
" Znovu. Kdy si to rozmyslíš?" bojím se odpovědět. Jen zakroutím hlavou a nedokážu zadržet slzy, které mi stékají po tvářích.
" Achjo. S váma nebelvířanama byla vždycky těžká práce" uchichtne se, švihne hůlkou a ucítím příšernou bolest hlavy, jak kdyby mi měla prasknout. Nemůžu otevřít oči, kleknu na kolena a ať chci, nebo ne, začnu křičet bolestí. Abych byla upřímná, nevím co se dělo, vím jen to, že Luciusova hůlka vylítla z ruky, někdo rychle přiběhne, natlačí ho těsně vedle mě na zeď a slyším už jen chraplání Malfoye.
" Tichošlápku, nech ho bejt!"
" Tichošlápku, nech ho bejt!"
James?!
" Slyšíš mě?!" zařve Potter, strhne vysokou postavu a blonďák se svalí vedle mě na zem.
" Zdravim zlato " špitnu ubrečeně, ale se mstivým úsměvem a opřu se o zeď, abych se trochu vydejchala.
" Zdravim zlato " špitnu ubrečeně, ale se mstivým úsměvem a opřu se o zeď, abych se trochu vydejchala.
" Táhni!" křikne Black, Malfoy chňapne hůlku, vyskočí na nohy a nezapomene uraženě odkráčet, aby na něm náhodou nebylo poznat, že ho někdo pokořil.
" Díky " špitnu pokorně a nemám ani odvahu se na kluky podívat. James se na mě podíval a natáhle ke mně ruku, pokusím se vstát, ale nohy se mi klepou tak, že znovu dopadnu rovnou na zadek.
" Sakra. " zasměju se " to je jak po divokým análním sexu, nebo tak něco. Sorry, jen se mi hrozně klepou nohy, jinak..v pohodě. Zvládnu to. Sama. A tak." drmolím nervózně a celou dobu sleduju Jamese, který se nejistě podíval po Siriusovi.
" Chytni jí z druhý strany " zavelel Black a já stačím jen vykulit oči, už stojím na nohách, z jedný strany mě jemně drží Potter kolem pasu a Black, jako by mě k sobě chtěl co nejvíc natisknout si mě přitáhnul jak mohl.
" Dvanácteráku, počkej na mě ve velký síni " kývnul na Pottera, který na chvíli zaváhal, ale nakonec se na mě slabě usmál a poplácal mě po zádech.
" Chytni jí z druhý strany " zavelel Black a já stačím jen vykulit oči, už stojím na nohách, z jedný strany mě jemně drží Potter kolem pasu a Black, jako by mě k sobě chtěl co nejvíc natisknout si mě přitáhnul jak mohl.
" Dvanácteráku, počkej na mě ve velký síni " kývnul na Pottera, který na chvíli zaváhal, ale nakonec se na mě slabě usmál a poplácal mě po zádech.
"Děkuju! " křiknu za ním ještě, odtrhnu se od Blacka a rukama si začnu objímat paže. Nebyla mi zima, ale cítila jsem se teď tak nepříjemně…
" Co to mělo bejt?" zeptá se rádoby ledabyle, opře se o zeď a vytáhne si z kapsy krabičku s cigaretama. Jednu z nich si strčí do úst a připálí hůlkou.
" Ty kouříš?!" šeptnu udiveně a on jen potáhne.
" Neuhejbej od tématu, co to znamenalo. " zavelí, ponechá si cigaretu v ústech a potáhne.
" Neuhejbej od tématu, co to znamenalo. " zavelí, ponechá si cigaretu v ústech a potáhne.
" Nevím. " špitnu potichounku a ani se na něj nepodívám. Jen idiot by nepoznal, že - " Lžeš. Jestli mi to teď neřekneš, příště tě tady nechám a netáhnu dvanácteráka celou školou, jen protože slyším jak někde křičíš bolestí. " pokračuje velitelským tónem.
" Malfoy prostě...Siriusi, já vážně nemůžu, omlouvám se. " mlasknu a zakroutím hlavou. Po pár minutách ticha se po něm podívám. Se starostlivě pokrčeným obočím mě sledoval dokud nenechal cigaretu spadnout na zem.
" Proč jsi se aspoň nesnažila bránit?! Kde máš hůlku?!" vyštěknul, jak kdyby to zadržoval celou dobu a rozhodil nechápavě ruce.
" V hábitu..?" odpovím opatrně a omluvně se usměju. " Zítra v devět tady. Vem si hůlku. A nebudeme o tom mluvit, naučíš se bránit, protože já tě zachraňovat nebudu." vyštěknul a bez rozloučení odešel.
" Jo. To byl romantickej večer. Zmetek, stejně chtěl, aby se mi něco stalo a teď hysterčí " šeptnu sama pro sebe a s námahou se vydám pomalu na cestu do postele.
Jak já to znám

Prostě život