2. Kapitola

6. srpna 2016 v 13:19 | S. |  Žít

Zjistila jsem, že když pozvracíte školního cassanovu, může se pak stát, že vás ostatní nenávidí. Zejména samičky, logicky. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem častována smrtelnými pohledy, šepotem a podkopáváním noh. NAŠTĚSTÍ jsem vymyslela geniální strategii.


" Jako vážně?" povytáhne obočí zrzka, když jsem se třetí den od onoho roztomilého incidentu neukázala na hodině, nebo na jídle. Kradu jídlo skřítkům. Nebo Lilianě. Strká si sladkosti pod postel a myslí si, že to nevím.
" já bych řekla, že je to geniální. Chci říct, žádní samečci, samičky, žádnej Black, zvratky everywhere a tak, chápeš " vysvětluju, mezitím co se zase podrbu ve vlasech a hlasitě si krknu.
" Mmm" pronesu zasněně, protože se málokdy stane, že si krknu opravdu nahlas. Je to něco jako, když si kluci poměřujou penis. Já poměřuju krky.
" James říkal, že půjdou k jezeru. Já tam samozřejmě nechci - "
" A určitě bych měla jít taky, protože s tebou souložím. " dokončím za ní její monolog a povzdechnu si. Mám pocit, že snad ani nemám plavky a půjdu zahalená peřinou s hlavou v pytlíku, abych se těma zvratkama radši udávila, než abych zase něco provedla!
" Nespíme spolu!" ozve se dotčeně, ale na tváři se jí mihne úsměv.
" To ne.Ale byla bys ráda!" lákám jí a nechápu sebe sama. Chci říct. Hey, samičky jsou asi fajn, ale...
" Bože. Vem si něco na sebe." popožene mě a snaží se ze mě stáhnout peřinu.
" Ne. " odseknu tvrdohlavě a vermomocí se chytnu okrajů postele i s peřinou. Lilianě očima probleskne cosi ďábelského a já vím, že malá naděje uvnitř mě, že svět bude v pořádku, pomalu umírá a uvnitř mojí hlavy to hoří. HOŘÍ.

" Jak myslíš." pokrčí rameny a chystá se odcupitat ve smaragdově zelených plavečkách. V mojí hlavě to šrotovalo. Když nepůjdu, bude se Black ptát, popřípadě se do mě navážet, že jsem nešla a odnese to Liliana, která je ale slaboch, takže nic neřekne, logicky se jí tedy zastane Potter, jenže ten je zase výzvař a spontánní, narozdíl od Blacka,kterej je vychcanej a vyhecoval by ho tak, že pro mě buď příjde Potter, nebo Black, nebo oba. Ale jak říkám, je vychcanej.
A pomstychtivej.

Přišel by sám.

A já bych byla v pasti.

" Dobře. Půjdu. Ale nebudu v plavkách." souhlasím, ač nerada a zrzka pocítí vítězství jako tolikrát za život.
" Se budeš koupat v tý peřině?" zeptá se skepticky a já předvedu na pár vteřin zamyšlený výraz. " Né. Chci říct. Vezmu si...tílko...a...kraťasy....? Ale ne plavky! A vůbec, kdo říká, že budu plavat?! "
Povzdychnutí.
" Dělej si co chceš, hlavně makej! Nehodlám Jamese poslouchat jak jsme KLASICKÝ HOLKY, kterým VŠECHNO TRVÁ ! "
" Ať si nasere, on má co říkat o malý trpělivosti." odseknu potichu a s úsměvem se podívám na Lilianu, kterou James neúnavně láká několik let a až poslední rok se mu to daří.
" Done. Můžeme jít " zavelím a cítím, jak se mi roztluče srdce. Každý kontakt s lidma je jako malej infarkt.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
" No, tak to teda ne - e " zamítnu panicky a sleduju jak se u jezera promenáduje Sirius v titěrných boxerkách, kde vyniká...jo. Pindík. Ehm. Tadadam. Bylo komické jak eh..kolem dvojice našich Pobertů byl vyhraněný prostor pro jejich deky ( James vytvořil mezi svou a Blackovou dekou s Batmanem ohromnou mezeru ) a kolem bylo pusto. Úplně. A pak hromada ručníků a dek slečen, které neměly dostatečnou odvahu na to jít tak blízko ke svému idolu, který si mlsně vybíral a pokřikoval na různý objekty jeho chvilkový touhy.
Tečka.

Tečka.

Tečka.

" Nazdar Evansová, podívej!" křikne nadšeně James, rozhodí rukama na ohromnou mezeru mezi jeho a tichošlápkovou dekou, přičemž udělá to známé gesto, kdy si prohrábne vlasy rukou a ještě více si je rozčepýří.
" To je pro tebe! Abych tě uchránil před ostatníma " chlubí se dál a Liliana se zaculí.
" Díky Pottere. Hrozně potřebuju tvojí ochranu " zamumlá evidentně spokojeně a dá si ručník mezi Jamese a Siriuse.
" Noup. Tady " popožene jí a ukáže na místo těsně vedle sebe, aby nebyla mezi ním a jeho kamarádem.
" Proč?!"
" Tam bude Martinsnová. " ozve se za mnou a registruju, jak se mi udělala husí kůže. Nedivím se těm holkám. Má podmanivej hlas.
" Budu zvracet " vypadne ze mě zase rychle a zmateně postávám v tom " svém " prostoru a sleduju ho. Nevím, co mám dělat. Opravdu si mám sednout? Co když mi rupnou kraťásky, spadne mi podprsenka, podkopnu si nohu, hey, copak to mám riskovat?!
" Jestli budeš znovu zvracet, jdeš se mnou na toho panáka a na víno "
" Nepiju víno " odseknu vyděšeně, protože je tady 99,9% šance, že opravdu zvracet budu.
" Nebreč a sedni si " mrkne na mě, sám si příkladem lehne a dá si ruku před obličej, aby mu do očí nesvítilo sluníčko.

Víte, Sirius nebyl tak vymakanej, jak se o něm tvrdilo. Black byl vlastně dost normální. Byl vyrýsovanej, určitě měl dřív svaly se kterýma se narodil a už v plenkách to byl cassanova balící ostatní čarodějky, nicméně, měl široká ramena, velký ruce a celkově to byl ten " chlap jak hora ", udělanej a věřím tomu,že když vás obejmul, nevnímali jste nic jinýho, než to, že jste zabalené v rádoby tortille z jeho rukou. Muselo to bejt krás - chci říct, příšerný, PŘÍŠERNÝ, LIDSKÝ KONTAKT!

" Nemám deku. " odtuším potichu a doufám, že mi řekne, že jsem socka, která si zaslouží umřít, nebo mě pošle se dobrovolně utopit, nebo nejlíp, nebude mluvit vůbec.
Pozvedne tázavě obočí a najednou udělá něco, co bych nikdy nečekala. Rozhodně ne potom, co ho pozvracím a zkazím mu možnost sexu.
" Tak si sedni sem. Stejně...tady pořád..chodim " pokračuje a mám pocit, že z jeho hlasu cítím rádoby předstíranou lhostejnost, která je vlastně starostí, ale nechce si kazit pověst u nanynek, které mi už opravdu udělají ze života peklo. Možná bych měla mít na náhrobku epitaf typu " To je ta, jejíž jméno znát nemusíte, ale seděla na dece Siriuse Blacka "

" Tak jo " špitnu a sednu si na mililililimetřík jeho deky, nejmám ani odvahu se k němu otočit čelem, takže k němu sedím zády, předstírám, že hrozně sentimentálně sleduju vrbu mlátičku a moje tělo zaplavuje neznámý pocit.
Jsem král.
Tetelím se štěstím.
Sirius Black.
Jeho deka.
Já.
Žádný zvratky.
Je to hrozně zoufalý, ale nemůžu se zbavit toho vtíravýho pocitu, kdy mám chuť říct " To je jak sex "

Cítím jeho pohled na svých zádech a jsem asi paranoidní,ale přišlo mi, že svou ruku posunul přesně k mé personě, tudíž mě teď nejspíš opravdu přejíždí prstem po zádech.
" Siri?" ozve se ten známý hlas a je mi jasný, že je to ta měsíční slečna.
" Hm" odtuší Black a dál leží, zatímco svou rukou ani nehnul.
" Půjdeme si zaplavat?" špitne a já pevně stisknu víčka a modlím se, aby odmítnul. Ani sama nevím proč, nicméně, sedím sakra na jeho dece, takže mám právo mu řídit život!
" Asi ne. Je mi zima " odsekne a rozvalí se.
" Je třicet stupňů Blacku, nemůže ti být zima " řeknu jakoby nic a zachytím Liliany protáhlý obličej, který značil uznání.
" Tak se mi prostě nechce a neumim se vymlouvat. Promiň kotě. Mezi náma by to nešlo " řekne, jak kdyby komentoval počasí a ničí duši další holky.Teprve jakoby teď si uvědomím, vedle koho vlastně sedím a padne na mě tíživý pocit. Jako každá holka trochu doufám, že se kvůli mně kluk změní a vzhledem k tomu, jak si těžko vytvářím vztah k lidem, divím se, jak se sakra můžu takhle upínat zrovna na Blacka. Je to jako bych bojovala sama se sebou. Chovám se absolutně nelogicky a uvědomuju si to, jen nejsem nějak moc ochotná s tím něco dělat.

Pláč.

Tý holky.

Je mi jí líto.

Hele, lidi jsou zlý a tak, ale každej by měl bejt milovanej. City jsou něco až moc vážnýho na to, aby se to ničilo pro srandu, jako to dělá tichošlápek, takže ať je ta holka jakkoliv naivní, hloupá, nebo arogantní, měla by být někým milována. Tíživý pocit.

Slzy.

Tentokrát moje.

" Ty se stydíš zvracet a proto brečíš?" šeptne James polohlasně, takže jeho plán být trošku taktní nevyšel a já zakroutím hlavou. Získám odvahu se otočit a sednout si zpříma k jezeru, takže periferně vidím Siriuse, který hledí do dálky a neprojevuje ani setinu emocí.
"No, Pottere, říkal jsi mi, že mi vylovíš zlatou rybku, takže dělej " nadhodí Lili rádoby nenuceně, aby naivního Jamese odtáhla a nechala mi chvíli.
" Chceš taky zlatou rybku?" zeptá se Black a cítím, jak mě znovu pozoruje. Nemám ani chuť mu odpovídat. Nechápu celou tuhle situaci a jeho chování. Ani svou idiotskou potřebu cokoliv vysvětlovat.
" Dělá ti to dobře?" zeptám se s předstíraným úsměvem a podívám se na něj. Měl už suchý vlasy, který si prohrabával rukama, aby je měl uhlazený dozadu a zdvyhnul koutek úst.
" Jo, to sluníčko je fajn. " odtuší a nehne ani brvou. " Ničit lidi. To myslím " opravím ho a sklopím pohled. Rychle mi bušilo srdce vlivem adrenalinu. Zase malej infarkt.
" Neničim je. Dávám jim lekci. Nemaj bejt blbý " pokrčí rameny a falešně se zasměje. " Nejhorší je lidská naivita, říkej si co chceš. Dělám jim službu. Každej jim bude ubližovat. Já to jen udělám co nejhůř, aby byly připravený " vysvětluje a zase sleduje jezero. A ne. Opravdu byl vážnej, i když měl pořád zdvyhlý ten jeden koutek. Jakmile se člověk usmívá takhle, nemyslí to upřímně.

" Tak to je pěknej shit " odseknu, aniž bych o tom přemýšlela a pokračuju. " Blacku, i když se dost často chováš jako arogantní idiot, nemluvíme spolu, protože jsem na tebe až moc divná a další sranda věci, nějak jsem vždycky věřila tomu, že v těch prohnaných očích vidím aspoň trošku citu a lítosti, když uděláš něco takovýho. A věřím i teď, že to tam je. Nicméně, i kdyby ta holka byla sebehorší, nemělo by se jí ubližovat s tímhle kreténským odpodstatněním. Dobře, že jí někdo ublíží, i když měl předtím čistý úmysly, tak to mezi váma lidma evidentně chodí, ale že jí dáš naději a pak jí záměrně ublížíš, hele, to není správný. Jedinej důvod, proč tohle děláš je podle mě to, že ty sám jsis něčím prošel a nevíš jak to filtrovat, seš vlastně nešťastnej, chceš kontakt, ale pak se lekneš a ty holky odmítneš. Seš jako já." mluvím hrozně rychle a cítím, jak to nemůžu zastavit. Ani si moc neuvědomuju co vlastně říkám, dokud se opravdu neslyším.
" Meleš blbosti. " odsekne, beze slova se zvedne a štráduje si to k jezeru. Do cesty se mu postaví jakási lolitka, hrozně se chichotá a neustále po něm machlá. Nevím co si říkali, ale nezapomenu to, jak se slečna zatvářila uraženě, Sirius se úsečně podíval po mně a oba šli svojí cestou.

Já to věděla.

Trefa do černýho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. listopadu 2016 v 12:38 | Reagovat

Tak tento díl pobavil hned na začátku "že když pozvracíte školního cassanovu" :-D tak jsem si hned představila jednu osobu, která si tak i říká :-D O to více to pobavilo :-D  :-D

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 23:15 | Reagovat

Mám jednu otázku. Kde prosím ťa na tie nápady chodíš?
Tá jej záverečná stať s prehovorom do duše, to bolo krásne. Tak... Trefné! A emocionálne. Kuuurňa. Som zvedavá, kedy si uvedomí, že tá jej posadnutosť vyhýbať sa Blackovy a zároveň vnímať každý deail jeho osoby, je vedľajší jav "plávania v tom až po uši"...

Ps. Hláška týždna: Ty se stidíš zvracet a proto brečíš? xD No fakt, skapal pes.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama