1.kapitola

1. srpna 2016 v 21:20 | S. |  Žít
" V žádným případě " zaculím se na Lilianu, která laškovně povytáhne obočí a oblízne si plné rty při pohledu na panáka před ní.

" Když to zvládnu já, tak ty taky!" šeptá vzrušeně a rádoby zkušeně vezme panáka do ruky a čichne si k zelené tekutině uvnitř, načež silně potáhne a udělá zhnusený výraz.
" Tohle, že mudlové dobrovolně pijí?!" podiví se a zakroutí hlavou.
" Lůzře " drcnu do její nohy pod stolem , protože sedím naproti ní, rychle se rozhlídnu po společenské místnosti, jestli jsme samy a kopnu do sebe panáka, kterého jí ukradnu z ruky.

Zakašlání. Pálení v krku.

Příjemné teplo.



Pocit krále světa a užívání si obdivného výrazu zrzky. " No. Myslím si, že po flaškách bych to nedávala. Vypadá to jako trolí holuby a chutná to jako přípravek na čištění košťat " zaskuhrám a zaklepu hlavou, abych zahnala ten nepříjemný pocit.
" Dobře, byla jsi statečnější!" vypískne se smíchem a mávnutím hůlky se panák naplní znovu. Už se chystá ho chytnout, když v tom zděšeně vypískne a já si všimnu, že se z čista jasna objevil Potter, který jí začal lechtat.
" Ale, slečna Evansová se stává alkoholičkou?" zašklebí se a mandlové oči se mu rozzáří. Víte, proč jsou lidé s hnědýma očima důvěryhodnější?

Když lžete, rozšíří se vám díky adrenalinu zorničky. Někdy jen nepatrně, o pár milimetrů. Třeba si toho ani nevšimnete, ale podvědomě už máte špatný pocit z toho, kdo vám zrovna něco říká. U hnědých očí je tohle špatně rozeznatelné, proto máte pocit, že hnědé oči jsou důvěryhodné. To byl přesně případ Jamese Pottera. Stačilo mu se rádoby provinile podívat na profesory a měl odpuštěno cokoliv.

Ale rozhodně to nebyl případ Siriuse Blacka. Jeho oči vyjadřovaly jeho duši. Vždycky jsem měla za to, že když ho sleduju z dálky, má je krásný. Šedivý. Zasněný.
Ale jakmile se vám díval přímo z očí do očí a byl u vás blízko, mohli jste si všimnout té surovosti.
Zla.
Měl pohled lasičky na který lákal ty hloupý holky, který se nechaly zmást pár otřepanýma frázema, protože prostě doufaly, že to říká jen jim.
" Koukám, že jsi ale pozadu Evansová" ozve se vedle Jamese posměšně a nemám odvahu se přesvědčit, jestli se mi to zdá, nebo mě opravdu Black přeměřuje od hlavy až k patě. Cítím jak rudnu, ale rozhodně to není po alkoholu. Odkašlám si a zajedu si rukou do černých vlnitých vlasů a následně si mnu krk, dokud neucítím nepříjemné štípání z podrážděné kůže.
" Tak jdeme?" vyjeknu až moc nápadně a cítím, jak mi přeskakuje hlas.
" Jasně " kývne Liliana a rádoby naštvaně plácne Jamese po rukou, kterýma se jí snažil udržet v křesle.
" Pottere! Musíme jít na večeři, tak nás laskavě nech " odfrkne si, ale stejně si všimnu, že jí jiskří oči, stejně jako Jamesovi.
Zní to jako klišé, ale ti dva patří k sobě.
" Martinsnová?! Kdy si my zajdeme na panáka, když seš tak odvážná?!" uslyším Blackův hluboký hlas, když mizíme za obrazem buclaté dámy a já vyděšeně klušu na svých krátkých nohách, a hlasitě funím, protože prostě tohle je na mě sakra moc pohybu a nejsem si jistá, jak to zvládnu společně s pocitem, že na mě Sirius Black mluví.

" Nevšímej si ho. Dneska jsem ho viděla s tou holkou z Mrzimoru. Dávám tomu tak....tři dny." odtuší zrzka důvod mýho spěchání a chytne mě za rameno, aby mě nutila zpomalit.
" Nevim, jestli to víš Liliano, ale já se bojím lidí a i když mi je to nepříjemný, že na mě mluví kdokoliv, tak u Blacka to nabírá nekonečných rozměrů a já sakra nevím co s tím!" zoufale se zasměju a znovu si prohrábnu vlasy, jen co dosedneme na lavici v síni. Když je moc lidí, tak mi to nevadí, ale jakmile jsme v menší skupince, začínám být nervózní a mluvím. Směju se. A melu takový kraviny, že mám ve škole pověst " tý podivínky, která se pořád směje "

Nesměju se, že bych byl šťastná. Směju se, protože jsem nervózní a nevím jak na určitý sociální situace reagovat. Mudlové tomu říkají sociální fóbie. Bojíte se lidí. A asi si dokážete představit, že je tak hrozně těžký mít partnera. Vůbec zaujmout někoho natolik, aby vás mohl považovat za kamaráda. NIKDO nemá rád DIVNÝ lidi.

" Liliano, jestli si ten párek narveš ještě víc do tlamy, věřím tomu, že sem přikluše Potter a narve ti tam něco jinýho " ozvu se kousavě a posměšně sleduju zrzku, která se skoro dáví a následně vytvoří pomocí obočí rádoby skeptický pohled.
" To abych ti do úst narvala těch párků tunu, třeba zaujmeš aspoň tímhle " vrátí mi to a obě se zaculíme.
Obě víme, že i kdybych se těma párkama tady začala dusit, nikdo ani nehne brvou, prostě by se to bralo, že jsem opravdu tak moc divná, že se ráda dusím večeří.
" Běžně si rvu párky do tlamy, abych zaujmula " prohlásím rádoby vážně a cukají mi koutky. Ona totiž už jen představa, že bych měla před někým večeřet třeba v soukromí je dost děsivá. OP sociální fobie.
" Ale né " zaskučí zrzka, chci říct tedy * jakože hrozně zoufale zaskučí, ale je ráda * a podívá se směrem ke dveřím.
" ALe ne. " zopakuju vážně a vyděšeně sleduju, jak nám mává James s Remusem, Blackem a -
" Ale ne!" zopakuju znovu, tentokrát nevěřícně a rozklepou se mi ruce.
" Achojte " zašišlá Sirius a suveréně se vedle mě posadí + ta jeho slečna z Mrzimoru. Bloďatá. Zase.
" Blonďatá..." zopakuju znechuceně šeptem a všimnu si jejího tázavě zdvyženého obočí.
" Úplně měsíční barva " mrknu na ní a dám ruce pryč od večeře. Už je kolem nás moc lidí.
Už je tady Black.
James samozřejmě vedle Lili. Po mojí levici Remus.
Díky bohu. Po pravici Black, jak jsem se už zmínila. Sirius má sice víc charakteristických věcí.
Třeba hrábnutí do havraních vlasů, když chce udělat dojem po tom, co se zasměje.
Třeba laškovné pozdvyhnutí obočí, pokud zaměří holku, kterou chce.
Třeba černá a bílá tílka, nebo trička s krátkýma rukávama.
Třeba nenošení kravaty.
Třeba tanec na veřejnosti.
Třeba svoje příjmení.
Ale nejcharakteričtější je na něm jeho smích.
Hlasitý, hluboký, ale vysoký a zvučný smích. Spontánnost. Typický nebelvířan. Živel.
Třese se Sirius. Smíchem samozřejmě. Já se třesu taky. Protože je na mě namáčknutej. Pijavice proklatá.
Myslim si, že budu brečet.
" Jsi v pohodě?" ozve se mi u ucha, když nereaguju na drcnutí do paže.
Remusovi klidné skořicové oči.
" Asi budu zvracet " odtuším a cítím, jak mě polévá ledový pot.
" Tichošlápku, posuň se trošku " napomene * Náměsíčník* svého kamaráda a já cítím, jak mě zrzka s * Dvanácterákem* zkoumavě sleduje.
" Proč? Počkej!" sykne nedočkavě Black a já mám odvahu na to se koutkem oka podívat, jak bloncka s měsíčníma vlasama předvádí to, že nemá dávící reflex.
" No kotě, myslim si, že ti dneska přečtu něco, co jsem pro tebe složil " usměje se tajuplně Black, trošku se od ní odtáhne, aby jí mohl pohladit po zádech a ještě víc se na mě přimáčkne.
" Budu zvracet. "
" Teď už vážně " dostávám ze sebe ztěžka, doufám, že to Náměsíčník zachytil a hlasitě oddychuju, příjdu si, že budu rodit. Nemůžu dýchat.
Stahuje se mi hrdlo.
Hrozně se těším na svůj první sex, myslim si, že při něm dostanu epileptický záchvat- proběhne mi jakoby nic hlavou a rozesměju se nad vlastním vtipem.
" No jo Blacku, je sice krásný, že tady strkáš slečnám svůj párek do tlamy, ale přísahám na Merlina, že jestli se mě nepřestaneš dotýkat, pozvracim vás tady všechny a ty budeš první, protože seš nejblíž " zasměju se znovu a opravdu cítím, jak se mi pomalu vrací jídlo ( nechutný co?!:D)
" To je vzrušení, neboj " chlácholí mě Black a frajersky se usměje. Nenenenenene.
" Blacku - " vyhrkne zrzka, když ke mně Sirius natahuje ruku, že mě jako pohladí po hlavě jako malou holčičku, kterou oproti němu opravdu jsem.
Panicky zakroutím hlavou a chytnu se okraje stolu, dokud neucítím, jak se mi pod nehty dostávají třísky ze dřeva.
" Neboj " ozve se mi u ucha šeptem.
Motá se mi hlava
Černo před očima
Nějak moc nevnímám co dělám, jen to, že -
" doprdele " šeptne James po mém dávivém říhnutí a vyděšeně sleduje jak stůl pokrytý těma blbýma párkama, který jsem teda už jako snědla, tak Siriusovu ruku, která se nějak...připletla...řekněme...ehm.
Slyším tichý smích všech spolužáků, kteří měli to štěstí zahlídnout blijící podivníku, hysterický zhnusený křik měsíční dámy, alá na tři dny Blackový a teprve teď mám odvahu se podívat na Siriuse.
Rozšířené zorničky.
Tepající žíla
Celkem nechutně smrdící ruka.
" Pokud to můžu nějak ehm..zachránit...tak...tady - jo, přesně tohle. Tohle byla brokolice - "ukážu na cosi zeleného co má trošku tvar a ignoruju záplavu jiný zelený " Ehm. Určitě máš rád zeleninu, takže....." blbý uchechtnutí.
" Seš nechutná " šeptne, zakroutí hlavou, vytáhne hůlku, mávnutím odstraní zvratky a uraženě odkráčí z místnosti.
" A teď si představ, jak tě uspokojuje rukou " usměju se na bloncku, která jen zakroutí hlavou a spěchá za Blackem.
" No...aspoň už můžu tvrdit, že mi je z něj doslova na zvracení " špitnu s chabým úsměvem a jsem ráda za ticho, které je u stolu. Ze strany Remuse.
James se smál.
Smál se hrozně nahlas, protože věděl, že tohle bylo pro jeho kamaráda velké ponížení a on je prostě zloun.
" Radši jdeme " popoženě mě zrzečka, zatímco jí cukají koutky, protože prostě ví, že takováhle já jsem.
Ráda zvracím na lidi
Prej se vám pak vyhejbaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. listopadu 2016 v 12:34 | Reagovat

Zajímavý začátek ;-) jdu na další díl

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 22:56 | Reagovat

*žiari ako Veľká sieň na Vianoce*
Hej tak to bolo dobré! :) To s tými párkami v tlame. Vieš ako pobaviť!
POstava Siriusa je dokonalá vo väčšine FF podaní, ale nemôžem si pomôcť, tebe sa podarilo zosobniť v ňom to najlepšie. Ten popisok o jeho charakteristikách. O moje nervy. Opäť mi tečie slina... Holt - vždy bol a vždy bude moja platonická láska. Čož mi pripomína že hlavná hrdinka je s jej myšlienkovými pochodmi na nezaplatenie! :) Čo myšlienkové pochody... Jej rozbor negatív Siriusa a Mesačnej dámy je fakt dorbý, jej jednenaie... Na nezaplatienie! xD Tá narážka k bloncke ako že si má predstaviť siriusovu ruku... Ehm. Fakt úžasne napísané. Tak nenútene! Spontánne! Veselo! Ako keby sa ešte nič neskončilo. Tlieskam ti a vzdávam česť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama