Srpen 2016

3. kapitola

7. srpna 2016 v 21:23 | S. |  Žít
"Co si myslíš že za tím stojí?" šeptne mým směrem Liliana a obě hypnotizujeme Blacka při hodině OPČM.
Tedy já.
Já ho hypnotizuju.
Nah.
" Je to jen chvilkový, neboj" mrknu na ní a trošku mě mrzí, že sama nevěřím v Blackovu změnu.
" Jsi přijala to pozvání na víno, nebo jako..." zkouší to dál zrzka a já povytáhnu obočí. " Liliano, stydím se napít ze skleničky ve velký síni a příjmu pozvání, který jako ani neproběhlo oficiálně od největšího sukničkáře? Nééé " protáhnu posměšně a máchnu při tom rukou.

2. Kapitola

6. srpna 2016 v 13:19 | S. |  Žít

Zjistila jsem, že když pozvracíte školního cassanovu, může se pak stát, že vás ostatní nenávidí. Zejména samičky, logicky. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem častována smrtelnými pohledy, šepotem a podkopáváním noh. NAŠTĚSTÍ jsem vymyslela geniální strategii.

1.kapitola

1. srpna 2016 v 21:20 | S. |  Žít
" V žádným případě " zaculím se na Lilianu, která laškovně povytáhne obočí a oblízne si plné rty při pohledu na panáka před ní.

" Když to zvládnu já, tak ty taky!" šeptá vzrušeně a rádoby zkušeně vezme panáka do ruky a čichne si k zelené tekutině uvnitř, načež silně potáhne a udělá zhnusený výraz.
" Tohle, že mudlové dobrovolně pijí?!" podiví se a zakroutí hlavou.
" Lůzře " drcnu do její nohy pod stolem , protože sedím naproti ní, rychle se rozhlídnu po společenské místnosti, jestli jsme samy a kopnu do sebe panáka, kterého jí ukradnu z ruky.

Zakašlání. Pálení v krku.

Příjemné teplo.

Prolog

1. srpna 2016 v 20:11 | S. |  Žít
Seděla jsem před zrcadlem a skoro hypnoticky sledovala svůj odraz. Prázdno v očích. Bolest. Netušila jsem jak to přesně definovat, přála jsem si umřít.

Žít?

Dýchat. Být šťastná. Jakoby z dálky jsem slyšela zaklepání na dveře a následné vrznutí.
"Jsi v pohodě?" ozve se šeptem záplava zrzatých vlasů a já pomalu přikývnu, abych na tváři vyloudila jakýsi škleb tak vzdálený úsměvu.
" Jak jinak " odtuším ironicky a sleduju teatrálně svůj výraz. Bolest. Kruhy pod očima z nevyspání. Už měsíce mám noční můry. A já bych tak moc chtěla,aby..
" Měla by jsi s tím něco dělat. Rozptýlit se. Poznat nový lidi " zkouší to už asi po stopadesáté a já si posměšně odfrknu, zatímco cítím, jak se mi do očí derou nový slzy.
" Lidi jsou póvl " odseknu a podívám se z okna, jen abych se jí nemusela podívat do ustaraný tváře.
" Díky " odtuší ironicky a periferně vidím, jak zakroutí hlavou.
" Až budeš chtít, tak přijď. Jsme v kuchyni. James ti prý nalije panáka, pokud chceš..i když jsem mu říkala, že máš radši bílý mudlovský víno, jenže zase víme, že jedinej, kdo ho vždycky sehnal byl Sirius "
" Hm " pousměju se a podívám se do země. Hůlka v mých prstech zlověstně zajiskřila.
" Víš co se mi líbí na patronusovi?" zeptám se jen tak mimoděk a mávnutím hůlky zhasnu svíčky v pokoji.
Ticho. Otázka visí ve vzduchu, dokud se ztěžka nenadechnu. Příjde mi, že se mi bolest z vlastního bytí zažírá až do morku kostí. Nemám ani chuť dýchat. Jde to ztěžka. Když máte depresi, je to jakoby jste byli uvěznění v nekonečné tmě a klesali jste níž a níž, dokud vás to nezničí.
" Odhalí tvojí duši " šeptnu a ve tmě se objeví mlhavý opar ve tvaru velkého psa, který se skučením proběhne po pokoji a zase zmizí.

Těžký zvuk zavřených dvěří. Můj pláč.

Ráda bych vám to vysvětlila. Ráda bych se vám svěřila. Přeju si, abyste pochopili, že lidi ničí lidi. Že všechno, co jsme kdy milovali zmizí.