21.kapitola

25. dubna 2017 v 18:44 | S. |  Žít
Ať už o sobě máte jakékoliv smýšlení, pravdou je, že si musíte připustit, že takový nejste. A asi nikdy nebudete. Protože správná rozhodnutí sebou nesou velkou zodpovědnost a ne vždycky je to příjemný.
 

Když si mě vezmete domů..

4. dubna 2017 v 20:19 | S. |  Rádoby deník
Ples jsem přežila. V prvním tanečním kroku, kdy jsem se sklouzla pozadu po šatech poznal, že jsem lhala a nutil mě být na place, dokud se to nenaučím. Škemrala jsem, předsvědčovala, nebylo mi to nic platný, vrážela jsem do lidí, on se omlouval, bylo to hrozný. Nicméně, zvládnul se to mnou, takže mě má asi fakt rád.

20. kapitola

7. března 2017 v 18:33 | S. |  Žít
No a co?! Nesuďte mě.
Prostě jsem pustila TAMTU Emu, aby udělala něco za mě, protože bych si to vyčítala.

Ne, že by mi to k něčemu bylo.

Momentálně totiž ležim na posteli, sebelítostivě si nechávám týct slzy po tvářích a proklínám se za to, že sobecky ubližuju jedinýmu člověku, kterej mě zatim jako nezavrhnul.
 


19. kapitola

6. března 2017 v 17:21 | S. |  Žít
" Tebe neznervózňuje to, že to projedeme?" zeptám se jen tak btw Lupina, když jsme spolu seděli u jezera a já po něm házela kamínky, abych si aspoň nějak vynutila jeho pozornost. SAMOZŘEJMĚ, že jsem jako hrozně VYSPĚLÁ, ale hey, moje emocionální vyspělost je na úrovni dvanáctiletýho dítěte.
" Je malá šance, že to nezvládneme." mrkne na mě a jemně mě dloubne do žeber.

18. kapitola

2. března 2017 v 11:07 | S. |  Žít
" Mám velikej, VELIKEJ problém tady být." utrousím nenávistivě a sleduju, jak se Lupin usazuje do křesílka a zbytek " party" neotálí a udělá to samé.
" No, trochu jsme to podcenili, za dva tejdny začne soutěž a jediný co víme je to, že Martinsnová nebude tak neschopná, jak vypadá. " ozve se hluboký hlas a já protočím oči. " Ale ty seš pořád stejně blbej. " odseknu a posměšně povytáhnu obočí, když se po mně zabijácky podívá. " Takže - "
" Takže bys měl sklapnout, měli bychom jít na to a ne si válet prdele." skočím mu velitelsky do řeči, vytáhnu cigaretu a hůlkou si jí připálím.
" Seš v pořádku, Emo?" ozve se zrzka a pátravě se mi dívá do očí. " Lepší to být nemůže, jedině, kdybych měla vlastního jednorožce a harém děvek. " odseknu a vydechnu kouř.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo bejt hůř aneb všechno je v prdeli, ale je to super

4. února 2017 v 21:14 | S. |  Rádoby deník
Přiznám se, že poslední týdny byly celkem peklo.
Statečně jsem přecházela angínu, protože jsem nejlepší, že jo a rozhodně potřebuju dodělat zkoušky. No co, pohotovost je celkem fajn, když vás předběhne babička u které se divíte, že ještě sakra zvládne dýchat.
A to samozřejmě nemyslím zle.
Eh.
Nicméně, abych se dostala k jádru problému.

17. kapitola

4. února 2017 v 20:28 | S. |  Žít
" Odstupuju. " vypadlo ze mě najednou, zatímco jsme všichni seděli ve společence. Lupin jen zakroutil hlavou a zíral do země, James nespokojeně mlasknul, podíval se po zrzce a Black se díval z okna, jak kdyby se ho to netýkalo.
Protože pro něj neexistuju.
" Měla by sis to rozmyslet. " špitne skoro muž s medovýma očima a já se hořce uchichtnu.
" Měla bych chtít žít. " zasměju se a zakroutím hlavou, i když se mi derou slzy do očí. Rozhodla jsem se, že..
" Proto by ses měla postavit výzvám. Jakmile se neposuneš, zůstaneš tam, kde jsi teď a nikdo ti nikdy nepomůže. " ozve se šeptem a se starostí mě sleduje.
Remusi, kdybych mohla, milovala bych tě.

16. kapitola

15. ledna 2017 v 16:24 | S. |  Žít
" Evansová?!" ozve se přes celou společenku a zrzka se nechtěne zaculí. James přitancoval ke stolku, kleknul si a - " Pottere, nech toho!" napomene ho celá rudá, zatímco já je s nuceným úsměvem sleduju a v hloubi duše ohromně závidím. Kéž by mě někdo pozval VEŘEJNĚ !
" Půjdeš se mnou na ples?" zeptá se jemně a ukáže kytici růží, kterou měl skrytou za zády. Zrzka se hlasitě zasměje a já skepticky pozvednu obočí.
Jsem hrozná kamarádka. Nemůžu si pomoct.
"No joo.." špitne Liliana, zasměje se a dá Jamesovi malinkou pusu na tvář.

Novej vzhled, kterej není až tak novej a kecání o blogu

3. ledna 2017 v 15:25 | S. |  Rádoby deník
Mé absolutně neunikátní sněžné vločky!

Cítíte se vyjímečně? Měli by jste ! + nějakej ten pocit méněcennosti, protože připouštím, že jste " jen " vy. Proto se dávají partnerům přezdívky, všichni se pak cejtíme tak trošku spešl, žejo.
Ale trochu tý mojí rádoby psychologie zase jindy. Protože se mám učit právo, vymýšlím všechno možný, aby k tomu nedošlo, což znamená, že jsem se rozhodla změnit vzhled blogu.
Což byl opravdu debilní nápad vzhledem k tomu, že mé tvůrčí i netvůrčí činnosti s počítačem začínají zapnutím a končí uložením souboru, kterej pak zmateně hledám, protože si všude klikám jak při epileptickým záchvatu, nic nečtu a pak to nemůžu najít. Nicméně, asi po hodině se nade mnou slitoval jeden z mých ex partnerů ( a pak že je blbý jich mít víc!) a pomohl mi. MUHAHAHA.
Jediný co mě trochu stresuje je to, že mi díky tomu začínají docházet poukázky na blowjoby.
Nevěřte mi.
Nebo mi nevěřte to, že mi nemáte věřit.))) Vynikám svou nepraktičností, takže si v životě držím lidi, kteří to přijímají a jsou smířeni s tím, že mi musí být do konce života za zadkem.
Yep. Moje bejvalý kluky.
Bude se to ještě doupravovat a tak, žejo, nekončí to tímhle a cítím se trochu blbě, protože jsem si původně říkala, že se ROZHODNĚ nedostanu do tý fáze, kdy bych něco měnila, prostě něco napíšu, budu mít NĚJAKEJ vzhled a to je celý, žejo.
Vždycky je důležitý sdělení, ne to, jak to vypadá.

Spletla jsem se. Všechno se vyvíjí.

Teď trochu k blogu jako takovýmu. Upřímně jsem vůbec nečekala, že někdo bude tenhle blog číst. A je jedno, jestli je to jeden člověk, nebo jich je víc, prostě NĚKDO tady je. Absolutně NEMÁM v plánu psát nějakou další rozdílnou povídku než je " žít " kterou píšu momentálně.
Pokračování asi jo, protože můj život se vyvíjí, vztahy se vyvíjí a to, proč píšu tuhle jedinou povídku je to, že to beru ze svýho života. Asi jako každej kdo píše..v určitý míře maj všechny vaše postavy váš charakter.) Lidi v povídce jsou charaktery lidí kterýma jsem obklopená, Emu asi vysvětlovat nemusím. Samozřejmě se to musí zakomponovat do HP světa, ne všechno je do puntíku pravda.
Uvědomuju si, že to musí působit trochu děsivě, nicméně, myšlenky, pocity atd čerpám z deníků, které si několik let píšu a jop, je to občas psycho. Nevyrovnaný lidi maj nevyrovnaný reakce a chce to hodně práce.
Taky si uvědomuju, že tímhle na sebe můžu strhnout nějaký nelichotivý reakce, ale myslím si, že něco podobnýho se honí v hlavě i jiných lidí, jen ne každej má odvahu to říct nahlas a samozřejmě záleží i na míře reakcí.
Někdo má štěstí, má se rád, je vyrovnanej atd. Tak to prostě je.

Prostě občas trvá, než si uvědomíte, že se můžete zvednout a budete na sobě pracovat a jop, Ema na to příjde, ale teď to rozhodně nebude. Protože mně samotný to pár let trvalo.
Protože se " Siriusem " to nějak pokračuje, je možný, že po dopsání prvního příběhu budu psát pokračování, ale rozhodně to nebude tak, že bych psala zároveň víc povídek.
Nejsem si jistá, jak bych to psychicky zvládala, nejspíš by mě to vyčerpávalo, tohle je prostě takovej můj další deník, kterej si nechci znechutit tím, že musím něco napsat, protože...bla, bla, bla. Což doufám chápete.
Taky proto někdy vydám třeba tři kapitoly a někdy dlouho nic. Protože občas máte takovej ten " psací " záchvat, kdy je toho hodně co říct, představivost pracuje, něco vás prostě napadne a pak to opadne, není to ani tolik zkouškama. Jsem typ co se učí převážně v noci a přes den se tomu vyhýbá ))
O M G řekla jsem toho víc, než jsem chtěla! Hrozný!:D
Původně jsem měla v plánu mít takovej rádoby romantickej doslov o postavách až po dokončení povídky, ale taky jsem příznivce spontánních reakcí, hold se občas musíte na svoje plány vysrat.
Joo další věc. MOC VÁM DĚKUJU za komentáře. Já vim ,že to tady není takový to, kdy máte na blogu hromadu komentářů, kde se vychvaluje povídka atd, nicméně, asi bych byla ještě víc ve stresu a ve finále přestala psát úplně kdyby to tak bylo.:D Takhle se mi to líbí a jsem fakt ráda, když se ozvete. Předpokládám, že blog čte víc lidí, ale vážně děkuju blogerce s přezdívkou C.V.OK. , její komentáře mně vždycky udělaly radost ( i když jí občas něco znechutí :D )

No...kromě vzhledu jsem si taky řekla, že se budu držet v povzdálí a nebudu se k ničemu vyjadřovat.
Nevyšlo to. Ale zase - na dlouhou dobu moje první a poslední vyjádření, zas moc socializace by mohlo škodit, žejo.

Díky Vám všem )

btw. mám rozepsanou další kapitolu, ale do pátku mám zkoušky, snad to sem hodim o vejku, nicméně, stává se to, že mám sice kapitolu napsanout, ale začnu psát úplně jinou, protože ta předchozí se mi z nějakého důvodu přestala líbit, změnila se mi nálada, bla,bla, bla...uvidíme. )))

Další trapný btw. Haha. - Když o tom tak přemejšlim, hey, nebylo by asi špatný sem občas něco takovýho kecacího hodit, ne?)

15. kapitola

30. prosince 2016 v 15:46 | S. |  Žít

" No joooo.." protáhnu otráveně a znovu se zakousnu do tortilly s kuřecím masem a zeleninou. "Nechceš tam toho dát ještě víc, omg?" obořím se na Blacka, který vykydnul do tortilly hromadu dresingu, takže tortilla byla rozmáčená skrz naskrz a já každou chvíli čekala, kdy všechno vyletí zpátky do talíře.

" Sklapni a jez Martinsnová, aby ses nám pak pěkně kutálela. " pobídne mě energicky a spokojeně se zaculí, když se po něm skepticky podívám a položím tortillu.
" Už si od tebe nic nevezmu, chceš mě nechat chcípnout na obezitu, ne mi pomoct . " obviním ho a zakroutím hlavou, když se nevyhnu přísnému pohledu a drcnutí do boku.

Kam dál