Kapitola 22
14. května 2020 v 1:15 | S.
|
Žít
Cesta do hradu byla děsivá. Black mlčel, já jsem mlčela a atmosféra by se dala krájet. Oba dva jsme nepochybovali o tom, že je to chyba toho druhého. Ale samozřejmě jsem s tím musela začít já.
" Uvědomuješ si, že tím, že jsi mě donutil být s Remusem, i když jsi věděl, že ho nemiluju, jsi mu stejně podkopnul nohy a ublížil mu nejspíš ještě víc, než kdyby jsi se mnou byl?" zeptám se lišácky a nedostává se mi chvíli odpověď. Myslím si, že byl spíš dost nasranej, než, že by nevěděl co říct.
" Martinsnová, pochop, že mezi náma se to nepohne dál, než v tohle dost pofidérní přátelství a že mi o tebe nejde. Jde mi jen o Remuse a rozhodně si neberu za vinu to, že ty a ta tvoje pomatená palice něco nedokázaly přijmout a to třeba to, že zrovna Náměsíčník by pro tebe byl dobrá partie už proto, že je tak nelidsky trpělivej s někým, kdo se sám v sobě vyzná tak málo, jako ty. " odsekne vztekle, ale to neměl chlapec dělat!
Nemám totiž ráda pocit, že jsem zahnaná do kouta.
Co teď?
9. května 2020 v 9:05 | S.
|
Rádoby deník
Heyo brouci!
Tři roky. Co na to říct, zachovala jsem se jak chlap co utekl od těhotný ženský. Nicméně, přineslo to i pár pozitivních zpráv.
Tři roky. Co na to říct, zachovala jsem se jak chlap co utekl od těhotný ženský. Nicméně, přineslo to i pár pozitivních zpráv.
Trochu jsem dospěla. Respektive - trochu jsem se emočně srovnala, takže sice jsem pořád schopná na sebe přebrat totožnost židle od stolu ve školní jídelně a pořád mám paniky snad ze všech možných i nemožných událostí, ale není to takovej extrém.
Co to znamená? Boj. Ohromnej vnitřní boj a kumulování vnitřních děsů, to Vám povim. A velký bitvy většinou trvaj, kdyby to bylo ze dne na den, člověk by si toho tak nějak nevážil. Došla jsem ale i k tomu, že když se člověk srovná, připraví se i o tu divnost co na sobě má rád. Jsem dospělá, tím myslím, že si v okolí lidí nemůžu moc dovolit říkat všechno co se mi honí hlavou ( pokud nemáte okolí stejně zvláštní, jako jste vy :)) ) a proto to musím zase filtrovat. Už toho bylo hodně. Zrovna včera večer jsem si říkala, co bych teď, v tuhle chvíli dělala, kdybych se nemusela na nikoho ohlížet, nikomu nic vysvětlovat a všechno by bylo možný. Nebudu Vám ještě prozrazovat k čemu jsem došla, ale ta vnitřní touha mě přivedla k tomu zase otevřít tenhle blog.
Když jsem se nemohla přihlásit, skoro jsem chytla infarkt, že budu muset začít znovu s jinym blogem, naštěstí si moje pomatená palice vzpomněla na heslo ( jsem totiž děsně mazaná a mám na všechno různé varianty tří hesel ( nebojte, velká malá písmena, číslice a všechno, sama se pak nezvládám přihlásit na důležité weby v práci :D ) , takže jo. Jsem tady.
Je hezký si uvědomit, že jsem průběžně dbala na přihlašování, protože jsem si říkala, že příjde ta chvíle, kdy zase budu mít inspiraci a hele..
Je hezký si uvědomit, že jsem průběžně dbala na přihlašování, protože jsem si říkala, že příjde ta chvíle, kdy zase budu mít inspiraci a hele..
A jasně. Nějak sdělim co za důležitosti mám nově v životě..:)
21.kapitola
25. dubna 2017 v 18:44 | S.
|
Žít
Ať už o sobě máte jakékoliv smýšlení, pravdou je, že si musíte připustit, že takový nejste. A asi nikdy nebudete. Protože správná rozhodnutí sebou nesou velkou zodpovědnost a ne vždycky je to příjemný.
Když si mě vezmete domů..
4. dubna 2017 v 20:19 | S.
|
Rádoby deník
Ples jsem přežila. V prvním tanečním kroku, kdy jsem se sklouzla pozadu po šatech poznal, že jsem lhala a nutil mě být na place, dokud se to nenaučím. Škemrala jsem, předsvědčovala, nebylo mi to nic platný, vrážela jsem do lidí, on se omlouval, bylo to hrozný. Nicméně, zvládnul se to mnou, takže mě má asi fakt rád.
20. kapitola
7. března 2017 v 18:33 | S.
|
Žít
No a co?! Nesuďte mě.
Prostě jsem pustila TAMTU Emu, aby udělala něco za mě, protože bych si to vyčítala.
Prostě jsem pustila TAMTU Emu, aby udělala něco za mě, protože bych si to vyčítala.
Ne, že by mi to k něčemu bylo.
Momentálně totiž ležim na posteli, sebelítostivě si nechávám týct slzy po tvářích a proklínám se za to, že sobecky ubližuju jedinýmu člověku, kterej mě zatim jako nezavrhnul.
19. kapitola
6. března 2017 v 17:21 | S.
|
Žít
" Tebe neznervózňuje to, že to projedeme?" zeptám se jen tak btw Lupina, když jsme spolu seděli u jezera a já po něm házela kamínky, abych si aspoň nějak vynutila jeho pozornost. SAMOZŘEJMĚ, že jsem jako hrozně VYSPĚLÁ, ale hey, moje emocionální vyspělost je na úrovni dvanáctiletýho dítěte.
" Je malá šance, že to nezvládneme." mrkne na mě a jemně mě dloubne do žeber.
" Je malá šance, že to nezvládneme." mrkne na mě a jemně mě dloubne do žeber.
18. kapitola
2. března 2017 v 11:07 | S.
|
Žít
" Mám velikej, VELIKEJ problém tady být." utrousím nenávistivě a sleduju, jak se Lupin usazuje do křesílka a zbytek " party" neotálí a udělá to samé.
" No, trochu jsme to podcenili, za dva tejdny začne soutěž a jediný co víme je to, že Martinsnová nebude tak neschopná, jak vypadá. " ozve se hluboký hlas a já protočím oči. " Ale ty seš pořád stejně blbej. " odseknu a posměšně povytáhnu obočí, když se po mně zabijácky podívá. " Takže - "
" Takže bys měl sklapnout, měli bychom jít na to a ne si válet prdele." skočím mu velitelsky do řeči, vytáhnu cigaretu a hůlkou si jí připálím.
" Seš v pořádku, Emo?" ozve se zrzka a pátravě se mi dívá do očí. " Lepší to být nemůže, jedině, kdybych měla vlastního jednorožce a harém děvek. " odseknu a vydechnu kouř.
" No, trochu jsme to podcenili, za dva tejdny začne soutěž a jediný co víme je to, že Martinsnová nebude tak neschopná, jak vypadá. " ozve se hluboký hlas a já protočím oči. " Ale ty seš pořád stejně blbej. " odseknu a posměšně povytáhnu obočí, když se po mně zabijácky podívá. " Takže - "
" Takže bys měl sklapnout, měli bychom jít na to a ne si válet prdele." skočím mu velitelsky do řeči, vytáhnu cigaretu a hůlkou si jí připálím.
" Seš v pořádku, Emo?" ozve se zrzka a pátravě se mi dívá do očí. " Lepší to být nemůže, jedině, kdybych měla vlastního jednorožce a harém děvek. " odseknu a vydechnu kouř.
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo bejt hůř aneb všechno je v prdeli, ale je to super
4. února 2017 v 21:14 | S.
|
Rádoby deník
Přiznám se, že poslední týdny byly celkem peklo.
Statečně jsem přecházela angínu, protože jsem nejlepší, že jo a rozhodně potřebuju dodělat zkoušky. No co, pohotovost je celkem fajn, když vás předběhne babička u které se divíte, že ještě sakra zvládne dýchat.
A to samozřejmě nemyslím zle.
Eh.
Nicméně, abych se dostala k jádru problému.
17. kapitola
4. února 2017 v 20:28 | S.
|
Žít
" Odstupuju. " vypadlo ze mě najednou, zatímco jsme všichni seděli ve společence. Lupin jen zakroutil hlavou a zíral do země, James nespokojeně mlasknul, podíval se po zrzce a Black se díval z okna, jak kdyby se ho to netýkalo.
Protože pro něj neexistuju.
" Měla by sis to rozmyslet. " špitne skoro muž s medovýma očima a já se hořce uchichtnu.
" Měla bych chtít žít. " zasměju se a zakroutím hlavou, i když se mi derou slzy do očí. Rozhodla jsem se, že..
" Proto by ses měla postavit výzvám. Jakmile se neposuneš, zůstaneš tam, kde jsi teď a nikdo ti nikdy nepomůže. " ozve se šeptem a se starostí mě sleduje.
Protože pro něj neexistuju.
" Měla by sis to rozmyslet. " špitne skoro muž s medovýma očima a já se hořce uchichtnu.
" Měla bych chtít žít. " zasměju se a zakroutím hlavou, i když se mi derou slzy do očí. Rozhodla jsem se, že..
" Proto by ses měla postavit výzvám. Jakmile se neposuneš, zůstaneš tam, kde jsi teď a nikdo ti nikdy nepomůže. " ozve se šeptem a se starostí mě sleduje.
Remusi, kdybych mohla, milovala bych tě.
16. kapitola
15. ledna 2017 v 16:24 | S.
|
Žít
" Evansová?!" ozve se přes celou společenku a zrzka se nechtěne zaculí. James přitancoval ke stolku, kleknul si a - " Pottere, nech toho!" napomene ho celá rudá, zatímco já je s nuceným úsměvem sleduju a v hloubi duše ohromně závidím. Kéž by mě někdo pozval VEŘEJNĚ !
" Půjdeš se mnou na ples?" zeptá se jemně a ukáže kytici růží, kterou měl skrytou za zády. Zrzka se hlasitě zasměje a já skepticky pozvednu obočí.
Jsem hrozná kamarádka. Nemůžu si pomoct.
Jsem hrozná kamarádka. Nemůžu si pomoct.
"No joo.." špitne Liliana, zasměje se a dá Jamesovi malinkou pusu na tvář.